Článek
Poslední vtip vážného právníka
Charles Vance Millar byl kanadský právník a finančník, prezident a spolumajitel torontského pivovaru O'Keefe Brewery, který vlastnil i dostihové koně - mimo jiné vítěze prestižního King's Plate z roku 1915. Byl to muž, který si vydělal jmění na investicích do pivovarů, nemovitostí a infrastruktury - a jednou dokonce zmodernizoval poštovní dostavníkovou společnost na západě Kanady tím, že koně nahradil automobily.
Především ale Millar proslul jako nenapravitelný praktický vtipkař - jeho oblíbeným žertem bylo položit peníze na chodník, schovat se poblíž a s nadšením pozorovat reakce kolemjdoucích, kteří přemýšleli, co s nálezem udělat. Nikdy se neoženil, neměl děti a když ve věku 72 let zemřel na infarkt, nezanechal po sobě žádné žijící příbuzné.
Jeho smrt se ale stala začátkem posmrtné kariéry, která nakonec zastínila vše, čeho dosáhl za života.
Závěť plná absurdních klauzulí
Millarova závěť obsahovala hned několik bizarních odkazů - mimo jiné odkázal dům na Jamajce trojici mužů, kteří se navzájem nesnášeli, pod podmínkou, že si ho budou muset užívat společně. Podobně velkoryse naložil s podíly v katolickém pivovaru, které odkázal protestantským kazatelům - notoricky známým odpůrcům alkoholu.
Tou nejvýbušnější klauzulí ale bylo ustanovení, které vešlo do dějin jako „Velký čapí derby“. Millar v ní stanovil, že desetinu jeho majetku, v přepočtu asi 500 000 tehdejších kanadských dolarů (dnes zhruba 9 milionů), zdědí ta torontská žena, která v následující dekádě po jeho smrti porodí nejvíc dětí. V případě remízy se měla částka rozdělit mezi vítězky rovným dílem.
Město se proměnilo v porodní ring
Millar zemřel na Halloween, 31. října 1926 - a tím oficiálně odstartoval hodiny. Ne každý bral závěť vážně; část veřejnosti se domnívala, že jde jen o žert na rozptýlení Millarových přátel a otestování právního systému, jiní v tom viděli skryté poselství ve prospěch antikoncepce - snahu zesměšnit „nespoutané rozmnožování“ a přinutit vládu k jeho legalizaci.
Realita byla surovější. Depresivní ekonomická situace 30. let a nelegální antikoncepce v tehdejší Kanadě znamenaly, že se derby stalo médii sledovaným divadlem, které rozpoutalo bouřlivou veřejnou debatu napříč celou zemí zasaženou hospodářskou krizí. Rodiny, které se o výhru ucházely, se ocitly pod drobnohledem novinářů - paní Darrigová tvrdila, že od 31. října 1926 porodila devět dětí, což by ji řadilo mezi vedoucí uchazečky, stejně jako paní Timlecková, která ve stejném období uváděla také devět porodů.
Stát se pokusil peníze zabavit - a veřejnost se vzbouřila
V roce 1932, čtyři roky před vypršením lhůty, se ontarijská zemská vláda pokusila závěť napadnout a majetek převést univerzitě v Torontu místo rodinám soutěžícím o dědictví. Vyvolalo to bouři rozhořčení a mediální pozornosti a rozhodnutí bylo nakonec kvůli obrovskému veřejnému tlaku zrušeno. Derby tak mohlo pokračovat až do svého konce.
Konec derby a hořká pachuť vítězství
Po deseti letech soutěž skončila. Šlo skutečně o reálnou událost - ženy během ní rodily děti jedna za druhou v naději na finanční odměnu, a vítězky si nakonec odnesly miliony. Podle historických záznamů se o hlavní cenu nakonec dělilo několik torontských matek, které v desetiletém období od Millarovy smrti oficiálně zaznamenaly a doložily nejvyšší počet porodů podle kanadské matriky.
Ne všichni na příběh vzpomínají s úsměvem. Podle kritičtější perspektivy nešlo o neškodný žert bohatého excentrika, ale o kruté a třídně podmíněné divadlo, které zpředmětnilo ženská těla a zneužilo zoufalství chudých rodin uprostřed hospodářské krize - Millar prý mateřství nectil, ale zesměšnil ho, a dokázal, že za správnou cenu je společnost ochotná proměnit v morbidní reality show i porod dítěte.
Rodiny, které se zúčastnily, ale nevyhrály, přitom zůstaly s mnoha dětmi a bez odměny, v době, kdy si to ekonomicky mohly dovolit jen stěží. Millarův poslední vtip tak dodnes rozděluje na ty, kdo v něm vidí kuriózní historickou perličku, a na ty, kdo v něm vidí mrazivý doklad toho, kam až sahá lidská (a mužská) fantazie, když jde o peníze - a o těla žen.
Zdroje:
