Článek
Chlapec, který neuměl chodit
Na 26. května 1828 narazili obyvatelé Norimberku, tehdy součásti Bavorského království, na chlapce v roztrhaném oblečení, který se choval zcela mimo normu. Byl oblečen v kalhotách, hedvábné kravatě, vestě, šedém kabátku, boty měl tak roztrhané, že mu z nich vylézaly zmrzačené nohy od chůze. Svědkové si všimli, že chodil zvláštně, jako by nikdy předtím nešel.
Když ho oslovil místní švec, chlapec mu beze slova podal dva dopisy. Zvláštní bylo, že ačkoliv jeden dopis měl být od vychovatele a druhý od ženy, co dítě opouští, oba byly psané stejným rukopisem, stejným inkoustem a na stejném papíře - což vedlo některé k podezření, že si oba dopisy napsal sám chlapec. Jediné, co uměl souvisle napsat, bylo jméno: Kaspar Hauser.
Dopis, adresovaný kapitánovi kavalerie von Wessenigovi, tvrdil, že se pisatel o chlapce staral od 7. října 1812, kdy mu ho jako nemluvně někdo svěřil do péče - ale nikdy prý nesměl vstoupit do domu svého opatrovníka. Podle Hauserových pozdějších útržkovitých vzpomínek vyrůstal celý dosavadní život v malé, temné cele, kterou nikdy neopustil, krmen a udržovaný v čistotě neviditelným dobrodincem.
Policii na otázky odpovídal jen „nevím“ nebo „chci domů“. Když mu jeden z policistů dal minci, aby si s ní hrál, řekl „kůň!“ - zjevně jediné slovo, které znal a dokázalo popsat kulatý předmět. Dva měsíce strávil ve věži Luginsland na norimberském hradě v péči žalářníka Andrease Hiltela.
Ztracený princ, nebo mistr sebeprezentace?
Jeho příběh se rychle rozkřikl po celé Evropě a přitáhl pozornost učenců, šlechticů i zvědavců. Nejpopulárnější teorie tvrdila, že je členem velkovévodského rodu Baden, skrytým kvůli dynastickým intrikám. Konkrétně se traduje, že hraběnka z Hochbergu nechala novorozeného prince Badenského vyměnit za umírající dítě, aby trůn nakonec připadl jejímu vlastnímu synovi.
Chlapec se stal miláčkem evropské smetánky - vzdělaný učitel Georg Friedrich Daumer se ho ujal a učil ho číst, psát a základům křesťanství - ale zároveň terčem podezření, že si celou historku vymyslel, aby si zajistil pozornost a živobytí. Skeptici poukazovali na to, že se poměrně rychle naučil mluvit a psát na úroveň, jaká by u člověka bez jakékoli stimulace v dětství měla být prakticky nemožná.
Vražda, která příběh nedovyprávěla
V říjnu 1829 na Hausera zaútočil neznámý muž s kapucí a poranil ho na čele - Hauser tvrdil, že útočníka poznal jako svého bývalého věznitele. Útok jen podpořil teorie o spiknutí.
O čtyři roky později přišel konec. 3. dubna 1833 přiběhl domů v Ansbachu, kde žil pod ochranou lorda Stanhopea, a s bodnou ranou v boku vyprávěl, že ho do parku vylákal cizí muž, který mu při setkání předal váček - a pak ho bodl. Než stačil přátele dovést na místo domnělého napadení, na cestě zkolaboval. Zemřel na následky zranění. Dodnes se vede spor, jestli šlo o vraždu, nebo o zinscenované zranění, které se mu nešťastnou náhodou stalo osudným.
Na náhrobku mu nechali vytesat latinský nápis, v překladu: „Zde leží Kaspar Hauser, hádanka své doby. Jeho narození bylo neznámé, jeho smrt záhadná.“
Sto sedmdesát let sporů o krvavé skvrny
Otázka spojení s rodem Baden se vlekla přes celé 20. století. V roce 1996 forenzní technici porovnali krevní skvrny na Hauserově oblečení s DNA žijících potomků rodu Baden a nenašli žádnou souvislost. Jenže v roce 2002 vyšlo najevo, že původně testované krevní skvrny vůbec nepocházely z Hauserova oblečení - což celý závěr zpochybnilo a otevřelo případ nanovo.
Následná analýza šesti vzorků DNA z pramenů vlasů a oblečení, provedená Ústavem soudního lékařství Univerzity v Münsteru, srovnávala vzorky s DNA Astrid von Medingerové, potomkyně po ženské linii Stéphanie de Beauharnais (matky domnělého prince). Výsledek nebyl jednoznačný - sekvence nebyly identické, ale odchylka nebyla natolik velká, aby příbuznost vyloučila, protože mohlo jít o mutaci. Rodina Baden navíc nikdy nepovolila zkoumání ostatků Stéphanie ani domnělého dítěte, takže záhada přetrvávala.
Definitivní odpověď po 196 letech
Průlom přišel až v roce 2024. Vědci použili metodu původně vyvinutou pro analýzu prastarých fragmentů neandrtálské DNA - citlivější než dřívější postupy - a zkoumali mitochondriální DNA (dědí se po matce) z Hauserových vlasů. Zjistili, že neodpovídá mtDNA žijících členů rodu Baden.
Studie navíc poprvé potvrdila pravost vzorků - stejný „mitotyp“ se objevil napříč různými prameny vlasů přisuzovanými Hauserovi, a jasně se lišil od mtDNA příbuzných Stéphanie de Beauharnais. „Konzistence dat napříč třemi nezávislými laboratořemi jen posiluje závěry studie,“ uvedli vědci. Takzvaná „princovská teorie“ tak byla s konečnou platností vyvrácena.
Kdo Kaspar Hauser skutečně byl - podvodník, který si vymyslel dojemný příběh, nebo člověk skutečně vyrůstající v nelidské izolaci, jen ne jako princ - zůstává dodnes otevřené. Po takřka dvou stech letech spekulací je jisté aspoň to, čím nebyl.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Kaspar_Hauser
https://thoughtcatalog.com/jeremy-london/2019/06/kaspar-hauser/
https://www.ancient-origins.net/history-famous-people/kaspar-hauser-005146
https://edition.cnn.com/2024/09/21/science/kaspar-hauser-new-dna-analysis
