Článek
Jedová chýše je název, který rezonuje s představením o pražském podsvětí, zejména díky televizním seriálům jako „Hříšní lidé města pražského“ a „Panoptikum města pražského“. Tyto seriály ji vykreslily jako útočiště zlodějů, kapsářů, podvodníků, prostitutek a dokonce i vrahů. Dnes byste na místě, kde stávala, hledali hospodu nebo doupě neřesti jen stěží; stojí tam kostel, Lucemburská ambasáda a bytový dům. Její skutečná historie je však mnohem složitější a od populárního mýtu se značně liší.
Počátky a jméno
Hospoda stávala na návrší Větrov, před Prahou, už od 13. století. V té době se zdejší krajina lišila a hospoda se pravděpodobně ještě nejmenovala Jedová chýše. Původ názvu „Jedová chýše“ má dvě hlavní varianty:
• Pověst: Jedna legenda vypráví o Václavu I., který zde poznal dva muže, kteří se ho pokusili otrávit ve Vídni. Král je nechal na místě otrávit svým katem, což dalo místu jméno. O této události však neexistují žádné písemné důkazy.
• Pravděpodobnější vysvětlení: Mnohem pravděpodobnější je, že se zde scházeli studenti medicíny, kteří měli blízko k různým jedům a lékům. Ti sami místo začali původně německy nazývat „Gifthütte“, což v překladu znamená Jedová chýše.
Vzhled a atmosféra
Představy o interiéru Jedové Chýše jsou často fantastické. Kolují historky o miskách vydlabaných přímo do stolů, do kterých se nalévala polévka, a o lžících připevněných provázkem nebo řetízkem. Tyto historky však jsou s největší pravděpodobností nesmyslné pověsti.
Skutečný vzhled hospody ukazuje dochovaná fotografie a filmové záběry z filmu „Blednoucí Romance“ z roku 1927, které byly natočeny v pravé Jedové Chýši. Na záběrech je vidět:
• Poměrně nízké stropy.
• Stoly umístěné podél stěn, nikoliv uprostřed.
• Uprostřed místnosti byl taneční parket.
• V místnosti bylo také obrovské křídlo. Tyto detaily naznačují, že Jedová Chýše nebyla úplný zaplivaný pajzl, ale spíše obyčejná, průměrná hospoda, kde se pilo pivo, jedlo a bavilo se s přáteli.
Pověst doupěte zločinu: Kde se vzala?
Pověst o Jedové chýši jako doupěti pražské galerky byla do značné míry stvořena televizními seriály. Pro skutečnou pražskou galerku bylo totiž místo na Větrově příliš z ruky; v centru Prahy měli celou řadu podobných restaurací.
Skutečné kořeny špatné pověsti Jedové chýše paradoxně leží jinde:
• Němečtí studenti a "dupák": Kolem roku 1868 převzali hospodu studenti německé medicíny a vysokých škol, takzvaní „buršáci“. V té době se Jedová chýše stala známou jako „dupák“ místo nevalné pověsti, kde se konaly orgie, pilo se bez přestání a výtržnosti byly na denním pořádku. Právě v tomto období si studenti mohli vodit prostitutky nebo se tam scházely studentky, které se rády bavily, čímž si místo vysloužilo pověst místa „levné lásky“.
• Studentské žertíky: Traduje se, že studenti občas přinesli mrtvolu z patologického ústavu, posadili ji ke stolu a vedli s ní „účinnou disputaci“. Existuje také historka o dvou zřízencích pohřebního ústavu, kteří nechali mrtvolu na márech před hospodou a šli si dovnitř dát drink. Tyto příběhy jsou sice součástí lidové tradice, ale jejich pravdivost není prokazatelná.
Konec studentské éry a oblíbená jídelna
„Zlaté časy“ pro studentské žertíky skončily kolem roku 1898 s nárůstem nacionalismu mezi Čechy a Němci. Vyvrcholení nastalo po incidentu v roce 1898, kdy se opilí studenti (český František Linhard a německý Karel Bleh) střetli, což vedlo k zastřelení Linharda. Čeští studenti v reakci na to „vybílili“ Jedovou Chýši, a všechny vysoké školy poté zakázaly studentům do hospody přístup, což znamenalo začátek konce jedné éry.
Přestože Jedová chýše ztratila studentskou klientelu, zůstala překvapivě oblíbeným podnikem pro širokou veřejnost. Prodávaly se zde takzvané 20-krejcarové obědy, a lidé sem chodili i na nedělní výlety, protože zde byla zahrádka s krásným výhledem a kuželník. V době, kdy si lidé často nevařili doma, byla Jedová chýše jedním z mála míst v okolí, kam se dalo zajít na oběd.
Zánik Jedové chýše
• V roce 1906 do Jedové chýše udeřil blesk a značně ji poškodil.odliv studentů, ale rozhodnutí městské rady o asanaci okolí.
• V roce 1906 do Jedové Chýše udeřil blesk a značně ji poškodil.
• V roce 1908 dokonce zčásti vyhořela.
• Pražský magistrát upozorňoval na hygienické závady.
• První rozhodnutí o demolici padlo již v roce 1912, ale plány zhatila první světová válka.
• Legendární, ale chátrající hostinec byl nakonec stržen na základě rozhodnutí z roku 1929 a zbourán v roce 1930.
Na místě, kde měla původně stát sanatorium zakladatele české psychiatrie profesora Antonína Heverocha, který však zemřel před uskutečněním plánu, nechal stavitel Jan Kalous v roce 1936 vystavět bytový dům, který v Apolinářské ulici stojí dodnes.
Kde se scházela skutečná pražská galerka?
Představa, že se celá pražská galerka scházela na jednom „doupěti neřesti“, je falešná. Zločinci byli spíše konkurenti než přátelé a neměli potřebu se koncentrovat na jednom místě. Skutečné hospody, kde se pražské podsvětí scházelo, byly převážně v centru Prahy a byly mnohem více v hledáčku policie. Mezi taková místa patřily například hospody U Křemenců, U Politický mrtvoly, U Macešků na Vinohradech a Žižkově, Bufet Koruna, U Kupců ve Štěpánské nebo legendární U Šmelhausů. Některé z nich dokonce otevíraly o půlnoci, kdy jiné zavíraly, a fungovaly až do rána.
Jedová chýše tak zůstává spíše krásným mýtem, který stvořil televizní seriál, ale skutečnou pražskou galerku bychom zde hledali marně. Podsvětí nikdy nezmizelo a je neustále přítomno, jen se dokáže velmi flexibilně přizpůsobovat politickým poměrům.
Zdroje:
Muzeum Policie ČR Wikipedie
Wikimedia Commons
