Článek
Na stolku před kulturním centrem ležela fotografie paní Vackové, která měla večer přijít osobně. Andrea jí slíbila, že její vyprávění uslyší celé náměstí. Když při zvukové zkoušce hlas z reproduktoru překryl rachot ze sousední kavárny, představila si starou paní v první řadě a vlastní bezmocné omlouvání do mikrofonu.
Kulturní centrum spravovala třetím rokem. Uměla zajistit židle i program na měsíc, kdy na něj téměř nezbývaly peníze. Pro listopadový večer sesbírala nahrávky obyvatel, kteří vyprávěli o dnešním životě na náměstí i o tom, co tu zažili dřív. Sál byl kvůli opravě podlahy zavřený. Andrea to věděla, ale podle předpovědi mělo pršet až v noci. Na hodinový poslech pod širým nebem se odhodlala spolehnout.
Vedle zatím kavárník David rovnal šest šálků před šest zaplacených míst. První řízenou ochutnávku dvakrát odložil; jednou kvůli nedokončenému baru, podruhé pro nezájem. Teď konečně přijeli hosté i ze sousedního města. Dveře nechal otevřené, aby je v podloubí našli. Andrea za ním přišla deset minut před začátkem a požádala ho, aby během nahrávek nemlel kávu.
David vysvětlil, že hostům připravuje několik různých vzorků a mlýnek bude potřebovat průběžně. Nabídl zavřít dveře. Andrea však při další zkoušce slyšela motor i přes ně. Požádala ho, ať si tedy namele všechno předem. Odmítl; takhle svou ochutnávku vést nechtěl. Odešla s pocitem, že kvůli několika šálkům zkazí práci, které věnovala celý měsíc.
Před centrem se sešlo čtrnáct lidí včetně dvou dětí. Paní Vacková usedla na kraj první lavice a pečlivě si srovnala tašku na kolenou. Andrea spustila úvodní nahrávku. Jakmile se z kavárny znovu ozvalo mletí, přerušila ji a do mikrofonu poznamenala, že některým sousedům na společném večeru zřejmě nezáleží. David právě doprovázel opozdilého hosta dovnitř. Zůstal stát s rukou na dveřích.
Zeptal se, proč mu o poslechu neřekla dřív. Andrea ukázala na plakát ve výloze centra. Až při tom gestu jí došlo, že mu nenapsala ani nezavolala. Počítala s jeho tichem stejně samozřejmě jako s lavicemi ze skladu. David chvíli čekal na odpověď, potom zavřel. Jeden muž vzadu poznamenal, že by stačilo přidat hlasitost. Andrea to udělala. Paní Vacková sebou při prvních slovech vlastní nahrávky trhla.
Dalších dvacet minut Andrea střídala poslech s představováním fotografií. Mezi větami vypravěčů vyhlížela k sousedním dveřím. Pak na desku stolku dopadly první kapky. Přikryla prodlužovací kabel a vypnula zvuk; lidé vstali a natlačili se pod úzké podloubí. Déšť rychle zhoustl. Paní Vacková držela nad svou fotografií rozevřenou tašku a Andrea jí ji nedokázala vzít z rukou, aniž by musela přiznat, že večer skončil.
David vyšel s prázdnou přepravkou na mokré vybavení. Nabídl zadní místnost kavárny, kde stálo dvanáct židlí kolem dvou stolů. Další dvě mohli přinést. Ochutnávka u předního stolu potrvá ještě nejméně půl hodiny, takže reproduktor dovnitř vzít nemohou. Andrea před návštěvníky řekla, že ho neměla obviňovat a měla se s ním domluvit včas. David přikývl, ale dodal, že jeho hosté si také přišli něco poslechnout. Teprve potom jí pomohl zvednout mokrý stolek.
V zadní místnosti rozložila fotografie na suchou desku. Reproduktor nechala odpojený v přepravce. Zatímco vpředu David vysvětloval rozdíly mezi kávami, Andrea se zeptala paní Vackové, zda by o své fotografii neřekla pár slov sama. Ta nejprve namítla, že všechno podstatné už přece nahrály. Potom si ale přisunula židli a ukázala na ženu u okraje snímku. Na její jméno si vzpomněla teprve cestou na dnešní večer.
Brzy si lidé posílali fotografie přes stůl a ptali se jeden druhého. Andrea musela dvakrát požádat, aby nemluvili všichni najednou. Když ochutnávka skončila, dva Davidovi hosté zůstali stát ve dveřích zadní místnosti. Paní Vacková jim uvolnila místo vedle sebe. Andrea přinesla další židle a poprvé za celý večer přestala hlídat, co je slyšet od baru.
Při úklidu David navrhl, že příště mohou oba programy předem časově sladit. Andrea vytáhla telefon a uložila si jeho číslo. Pak šla pro přepravku k baru. Mlýnek se právě znovu rozběhl a přehlušil její poděkování. Tentokrát počkala, až David domelé, a řekla mu je ještě jednou.






