Hlavní obsah

Dcera mi ve škole vše tlumočila, dokud se jí učitelka nezeptala, proč se bojí chodit kolem šaten

Foto: gemini.com

S patnáctiletou dcerou jsme šly do školy kvůli pozdním příchodům. Čekala jsem, že mi jako obvykle přetlumočí pár vět a půjdeme domů. Jenže tentokrát měla přeložit otázku, na kterou měla sama odpovědět.

Článek

Poprvé mi Eliška ve škole tlumočila, když jsem si přišla pro zapomenutý deštník. Pan školník jí cestou ke stojanu vykládal, kolik se mu jich tam za pololetí sešlo. Eliška mi ukázala jenom, že si mám klidně vzít dva. Ještě venku jsme se tomu smály. Jsem neslyšící a spolu doma znakujeme odmalička. Že si dcera v překladu občas něco přidá, jsem tehdy brala jako součást legrace.

S dospělými si jinak píšu. Třídní mi posílá zprávy přes školní aplikaci a na delší jednání si domlouvám tlumočení. Jenže když se po školním koncertě jedna věta o rozbitém stojanu na noty protáhla na celé vysvětlování, bylo pohodlnější nechat to na Elišce. Později už mi tlumočila i u dveří kabinetu, když jsme tam šly kvůli výběru semináře. Cestou domů mi vyčetla, že jsem mezi řečí vybrala seminář, který vůbec nechce. Přišlo mi to trochu legrační. Vždyť mi ho sama přeložila tak nadšeně.

Když se v aplikaci objevila třetí poznámka za pozdní příchod, navrhla jsem Elišce, ať místo pěší cesty zkusí autobus. Našla jsem jí spoj, se kterým by byla u školy deset minut před zvoněním. Tvrdila, že cestu stíhá. Já jí na to připomněla, jak dlouho se každé ráno motá u zrcadla v předsíni. O dva dny později jsem ji při vynášení koše potkala venku už v sedm deset. Do školy to má necelou čtvrthodinu pěšky, a přesto mi v aplikaci přistála další poznámka. Když třídní navrhla krátkou schůzku, napsala jsem, že přijdeme obě. Slovo krátkou jsem si vyložila po svém.

Ve třídě jsme si sedly do první lavice, Eliška vedle mě, abych jí viděla na ruce. Třídní skoro hned odsunula vytištěný přehled příchodů. Eliška mi přetlumočila, že ji učitelka dvakrát viděla stát na zadních schodech. Jednou ji zahlédla i u šaten. Eliška už sahala po klice, ale pak se podívala sklem ve dveřích dovnitř a vrátila se ke schodům. Pak mi začala překládat otázku: „Bojíš se tam ráno chodit? Proč…“ Dívala jsem se jí na ruce a čekala, že bude pokračovat. Ona si místo toho stáhla rukávy až přes prsty, vstala a odešla na chodbu.

Třídní se zvedla taky, ale já jsem jí ukázala displej telefonu. Napsala jsem jí, že dnes už pokračovat nebudeme a že se vrátíme s tlumočnicí. Chvíli psala a mazala. Nakonec se mě zeptala, jestli mi Eliška někdy něco o šatnách řekla. Napsala jsem, že ne. Ještě před chvílí jsem se ze všeho nejvíc těšila, jak mi učitelka dá za pravdu s tím ranním vypravováním. Teď jsem si s ní vyměnila možné termíny a celou dobu jsem pod dveřmi viděla stín. Doufala jsem, že je to Eliška a že ještě neodešla.

Když jsem vyšla, Eliška seděla na židli vedle dveří. Znakem se mě zeptala, jestli má jít dovnitř a dopřekládat to. „Ne. Neměla jsem po tobě chtít, abys to tlumočila.“ Řekla jsem jí, že příště můžu s učitelkou mluvit nejdřív sama, jestli tam s námi nechce sedět. Chvíli si žmoulala rukáv. Pak mi řekla, že přijde, ale že chce učitelce sama říct, co se děje. Doma jsem napsala tlumočnici, se kterou už jsem se několikrát setkala, a druhý den potvrdila škole středu odpoledne. Eliška si termín jen zadala do mobilu.

Ve středu si sedla naproti mně. Když začala mluvit, dívala se na učitelku a já sledovala tlumočnici. Dva kluci z vedlejší třídy jí před šatnami zastupovali cestu. Chtěli, aby jim ukázala, jak se znakuje nějaká nadávka, a když je obešla, šli za ní a mávali jí rukama před obličejem. Na zadních schodech čekala, až se rozejdou do tříd. Pak Eliška řekla jejich jména. Ani jedno jsem do té chvíle neznala.

Třídní si jména zapsala a domluvila se s Eliškou, že na ni druhý den před zvoněním počká u šaten a pak to ve škole začnou řešit. Málem jsem do toho vstoupila s nabídkou, že ráno přijdu taky. Eliška se ale sama zeptala, jestli by učitelka mohla stát radši ve dveřích na chodbu, aby před kluky nevypadalo, že ji někdo vodí až ke skříňce. Doma jsem třídní v aplikaci potvrdila, že Eliška ráno přijde v domluvených tři čtvrtě na osm a zamíří rovnou k ní. Eliška seděla vedle mě, jedla jogurt a vůbec se nenakláněla, aby mi viděla na displej.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz