Hawley Crippen byl první vrah zatčený díky telegrafu. Po 100 letech DNA ukázala, že možná nevraždil

Hilldrop Crescent 39 stál v severolondýnské čtvrti Holloway od šedesátých let devatenáctého století. Viktoriánská řadovka se třemi podlažími, suterénem a uhelným sklepem. V září 1905 do ní nastoupil jako nájemce americký lékař Hawley Harvey Crippen se svou druhou manželkou Corou. Oba kolem čtyřicítky, oba přistěhovalci. Crippen pracoval pro londýnské pobočky firem Munyon's a později Drouet jako manažer a prodejce pokoutní homeopatie. Klasickou lékařskou licenci pro chirurgii nikdy neměl, jeho jediným diplomem byl doktorát z homeopatické školy v Clevelandu z roku 1883.

Cora Crippenová se narodila v roce 1873 v Brooklynu polsko-německé rodině pod rodným jménem Kunigunde Mackamotski. V Londýně se pokoušela o scénickou kariéru varietní zpěvačky pod pseudonymem Belle Elmore. Hlas měla průměrný, úspěchy minimální. Manželství bylo dlouho napjaté. Crippen si od roku 1908 vodil do kanceláře v Albion House sekretářku Ethel Le Neve, tichou bledou dívku z Norfolku, o jedenadvacet let mladší než on. Cora o poměru věděla a uvažovala podle svědectví několika přítelkyň o návratu do New Yorku.

V pondělí 31. ledna 1910 večer přijali Crippenovi do Hilldrop Crescent 39 na večeři manžele Paula a Claru Martinettiovy, také z londýnské varietní scény. Hosté odešli krátce před půl druhou ranní. Clara Martinettiová později u soudu svědčila, že Cora ji u dveří ještě napomínala, aby si Paul do chladné noci vzal kabát. Bylo to poslední věrohodné svědectví o tom, že byla Cora Crippenová naživu.

V následujících dvou týdnech se v Hilldrop Crescent 39 nic navenek nezměnilo. Crippen chodil každý den do kanceláře, vracel se pozdě večer. Prokuratura později u soudu prokázala, že dva týdny před večeří s Martinettiovými, 17. ledna 1910, si Crippen v lékárně Lewis & Burroughs v New Oxford Street koupil pod svým jménem pět grainů alkaloidu z blínu a durmanu, ten byl v té době používaný v malých dávkách jako sedativum.

Crippen si nakoupené množství zapsal do lékárenské knihy. U soudu tvrdil, že látku kupuje pro experimentální homeopatické přípravky. Co přesně se v domě po odchodu Martinettiových odehrálo, prokuratura doslovně nikdy neprokázala. Soud přijal jen to, co bylo chemicky doložitelné: stopy hyoscinu nalezené v tkáni ze sklepa.

Belle Elmore se v následujících dnech přestala objevovat ve spolku Music Hall Ladies' Guild. 2. února 1910 doručila Ethel Le Neve sekretariátu spolku dopis podepsaný za Coru, ve kterém se omlouvala, že musela náhle odjet do Ameriky za nemocným příbuzným. Na nejbližší schůzi výboru nechala Le Neve vzkaz, že Cora rezignuje na svou funkci. Pro londýnské varietní prostředí to bylo podivné.

Ethel Le Neve se v průběhu února 1910 přestěhovala do Hilldrop Crescent 39 a začala nosit Cořiny šperky a kožichy. Na plese Music Hall Ladies' Guild 20. února vystoupila v diamantových broších, které Belle Elmore nosívala na jevišti. Svědectví o tom u soudu potvrdily Clara Martinettiová i Melinda May, tajemnice spolku. O měsíc později, 23. března 1910, odeslal Crippen z Londýna telegram, ve kterém oznámil, že Cora zemřela v Kalifornii na zápal plic. Žádné úmrtní oznámení v amerických novinách, žádný hrob, žádný patolog.

V dubnu 1910 se do výboru Music Hall Ladies' Guild obrátili John a Lil Nashovi, dvojice, která Belle Elmore znala nejlépe. Právě se vrátili z amerického turné a v New Yorku se pokusili vyhledat Cořinu rodinu. Sestra ani bratranci o žádné její smrti neslyšeli. Podle jejich slov byla doma naposledy před více než čtyřmi roky. Nashovi se po návratu do Londýna dostavili k Crippenovi domů. Chtěli vědět, kdy se koná pohřeb a kam poslat věnec. Crippen odpověděl vyhýbavě. Urnu prý dostane v následujících týdnech. Když Nashovi vylíčili hovor tajemnici May, spolek se 28. června 1910 obrátil na Scotland Yard.

Případ převzal chief inspector Walter Dew z Criminal Investigation Department. V pátek 8. července 1910 navštívil s detektivním seržantem Mitchellem Hilldrop Crescent 39. Crippena zastihli v Albion House. Americký lékař byl klidný a ochotný vyprávět. K Dewovu překvapení Crippen okamžitě přiznal, že celý příběh o Cořině smrti v Kalifornii si vymyslel, aby se vyhnul skandálu.

Manželka ho prý opustila a odešla za bývalým boxerem a varietním zpěvákem Brucem Millerem do Chicaga. Crippen nabídl, že nechá v londýnských novinách otisknout inzerát s výzvou, aby se Cora ozvala. Se souhlasem Scotland Yardu prošel Dew celý dům od sklepa po půdu. Na nic neobvyklého nenarazil.

V sobotu 9. července se Dew vrátil na Yard sepsat hlášení. Zvažoval, zda Crippenovo dobrovolné přiznání k tomu, že veřejně lhal, odstranilo podezření. O den později se vrátil do Hilldrop Crescent 39 s dalšími otázkami. Dům byl prázdný. Služebná uvedla, že „doktor a slečna Le Neve odjeli nad ránem vlakem, prý do zahraničí, na dovolenou“.

Mezi 11. a 13. červencem 1910 prohledali vyšetřovatelé Hilldrop Crescent 39 třikrát. Podle Dewových memoárů sestoupil inspektor při poslední prohlídce do uhelného sklepa. Část podlahy byla z cihel položených na hlíně. Jedna z nich se kývala. Dew ji vyjmul. Pod ní byla mělká jáma vysypaná nehašeným vápnem. V ní ležel balík v promaštěné látce.

Policejní lékař Thomas Marshall obsah na místě rozvinul. Asi pětadvacet liber lidské tkáně bez kostí, bez hlavy, bez končetin a bez genitálií. Tkáň byla zabalena do útržků mužského pyžama a do kabátu. Bernard Spilsbury, v té době třiatřicetiletý asistent patologa v nemocnici St Mary's v Paddingtonu, dostal zbytek na detailní expertizu.

William Henry Willcox, toxikolog Home Office, měl vyřešit otázku jedu. Scotland Yard vydal krátce po nálezu zatykač na Hawleyho Harveyho Crippena a Ethel Le Neve pro podezření z vraždy a hanobení lidských ostatků. Do několika dnů hledaly stíhanou dvojici pobřežní úřady všech evropských přístavů.

Z Antverp vyplul 20. července 1910 parník kanadsko-tichomořské společnosti SS Montrose směr Québec. Kapitánem byl Henry George Kendall, zkušený britský námořník. Krátce po vyplutí si Kendall všiml, že jeden z pasažérů první třídy, zapsaný jako John Philo Robinson s „dospívajícím synem“, se na palubě chová nezvykle. Dvojice působila podivně chladně; „syn“ nosil širokou plstěnou čepici, jedl strojeně a na procházkách se s „otcem“ příliš dlouho držel za ruku. Kalhoty měl kolem pasu přichycené špendlíky.

Kendall si z kapitánské kajuty nechal přinést výstřižky z posledních čísel Daily Mail. Fotografie Hawleyho Crippena bez kníru a popis Ethel Le Neve odpovídaly. Kendall dvojici od té chvíle obezřetně sledoval u všech společenských událostí lodního salonu a zjistil, že „chlapec“ mluví ženským hlasem. 22. července 1910 krátce po třetí hodině odpolední greenwichského času nadiktoval radistovi Llewellynu Jonesovi zprávu. Signál přijala britská radiová stanice v Poldhu v Cornwallu a předala rejdařství Canadian Pacific v Liverpoolu:

Tři hodiny odpoledne greenwichského času, pátek, sto třicet mil západně od Lizard Pointu. Mám silné podezření, že londýnský sklepní vrah Crippen a jeho spolupachatelka jsou mezi pasažéry první třídy. Knír oholený, rašící vousy. Spolupachatelka oblečená jako chlapec, hlas, chování i postava jsou nepochybně dívka. Oba cestují jako pan Robinson a pan Robinson mladší. Kendall.

Bylo to první zadržení podezřelého z vraždy za pomoci bezdrátové telegrafie v dějinách kriminalistiky.

Zpráva z Liverpoolu dorazila na Scotland Yard ještě téhož dne večer. Chief inspector Dew odjel v sobotu 23. července ranním vlakem do Liverpoolu a nalodil se na rychlejší parník White Star Line SS Laurentic. Laurentic měl vyšší průměrnou rychlost, o zhruba tři uzly nad Montrose. Podle výpočtů rejdařství měl v Kanadě přirazit o půldruha dne dřív.

Britské i americké noviny informovaly o honičce průběžně. The Times, Daily Mail i New York Times tiskly denně mapu pozic obou lodí. Crippen o mediální bouři nevěděl. Kendall pasažérům zakázal přístup k informacím z radiostanice a bezdrátovou korespondenci se Scotland Yardem vedl v šifrovaných depeších. Crippen a Le Neve sedávali v salonu první třídy a hráli karty s kanadskými obchodníky.

31. července 1910 v osm hodin ráno přirazil lodivodský člun s chief inspectorem Dewem, převlečeným do uniformy kanadského lodivoda, k boku SS Montrose u Father Point při ústí řeky svatého Vavřince. Dew vystoupil na palubu s kanadským inspektorem McCarthym a zamířil do kapitánské kajuty. Kendall tam pod záminkou technické porady přivedl Crippena. „Dobré jitro, doktore Crippene. Já jsem inspektor Dew ze Scotland Yardu.“ Crippen zbledl a mlčky natáhl ruce před sebe. Dew mu sdělil podstatu obvinění a formálně ho zatkl. Ethel Le Neve byla zatčena také.

Proces s Crippenem proběhl u Ústředního trestního soudu v Old Bailey od 18. do 22. října 1910 jako případ t19101011-74. Obžaloba opřela případ o tři sbíhající se důkazy. Základem byl jed. Manažer lékárny Lewis & Burroughs Charles Hetherington doložil zápis Crippenova nákupu 17. ledna 1910. William Henry Willcox, toxikolog Home Office, svědčil, že v tkáni ze sklepa chemicky identifikoval hyoscin v množství odpovídajícím celkově působící dávce u dospělého člověka.

K jedu přistoupil útržek pyžama. William Chilvers, manažer prodejny Jones Brothers of Holloway, doložil, že daný vzor pruhovaného pyžama se v obchodě poprvé objevil v lednu 1909. Tím padla obhajovací verze, že tkáň mohla pocházet od dřívějších nájemníků domu před příchodem Crippenových v roce 1905.

Nejvíc však u poroty vážilo Spilsburyho svědectví o jizvě. Patolog 21. října 1910 předložil porotě uchovaný vzorek kůže z břicha a podle přepisu procesu v edici Filsona Younga z roku 1920 uvedl, že viditelná stopa je podle umístění, tvaru a směru starou pooperační jizvou, která odpovídá operaci dělohy a vaječníků, kterou Cora Crippenová v minulosti prokazatelně podstoupila.

22. října 1910 krátce po poledni se porota stáhla k poradě. Vrátila se za dvacet sedm minut. Předseda na dotaz úředníka soudu odpověděl: „Shledáváme obžalovaného vinným z úkladné vraždy.“ Lord Alverstone si nasadil černou čepici smrti a uložil trest oběšení

Ráno 23. listopadu 1910 v devět hodin byl Hawley Harvey Crippen popraven ve věznici Pentonville v severním Londýně. Katem byl John Ellis, asistentem William Willis. Crippen na popravišti nepromluvil. Den předtím napsala Ethel Le Neve dopis, v němž stojí věta, kterou citoval i dobový britský tisk: Tváří v tvář Bohu věří, že se ještě objeví fakta, která prokážou jeho nevinu.

Den po popravě odplula Ethel Le Neve z Liverpoolu pod jménem Miss Allen parníkem SS Majestic do New Yorku. Po několika letech se vrátila do Anglie. V lednu 1915 se vdala za Stanleyho Williama Smithe, úředníka nábytkářské firmy Hampton & Sons. Měla s ním dvě děti a žila v Croydonu pod jménem Ethel Clara Smith. Zemřela 9. srpna 1967 v Dulwich Hospital ve věku čtyřiaosmdesáti let. Podle pozůstalých nosila až do smrti medailonek s Crippenovou fotografií.

Dům Hilldrop Crescent 39 zasáhla v noci z 8. na 9. září 1940 během prvních dní leteckého bombardování Londýna německá bomba. Budova byla zničena, pozemek zůstal prázdný do roku 1953. Tehdy na něm rada tehdejší čtvrti St Pancras postavila obecní bytový blok Margaret Bondfield House, pojmenovaný po Margaret Bondfieldové, první ženě v britském kabinetu, labouristické ministryni práce z roku 1929. Dům stojí dodnes a zabírá pozemky několika bývalých řadovek včetně čísla 39. Pamětní deska k případu na fasádě není.

V roce 2002 zapůjčil archiv patologického muzea Royal London Hospital týmu forenzního biologa Davida Forana z Michiganské státní univerzity mikroskopické sklíčko s tkání ze Spilsburyho preparátu, dochované ve sbírce muzea. Foran s kolegyněmi Beth Willsovou, Beth Kileyovou, Carrie Jacksonovou a toxikologem Johnem Trestrailem III. provedl v letech 2002 až 2010 sérii analýz.

Studie vyšla v lednovém čísle Journal of Forensic Sciences v roce 2011 pod názvem „The Conviction of Dr. Crippen: New Forensic Findings in a Century-Old Murder“. Tkáň pocházela od muže.

Studie nedokazuje, že Crippen nespáchal žádný zločin. Dokazuje, že tkáň ve sklepě, na které stál celý rozsudek, s pravděpodobností hraničící s jistotou nebyla Cora Crippenová. Rozsudek z 22. října 1910 zůstává v platnosti. Kde je Cora Crippenová, pokud tělo ve sklepě opravdu nebylo její, dnes neví nikdo.

Zdroje: