Článek
S Davidem jsme spolu byli tři roky a poslední rok jsme bydleli v mém bytě. Náš vztah byl většinou klidný a já jsem mu věřila.
Na terapii jsem začala chodit poté, co jsem několik měsíců špatně spala a mívala úzkosti. David věděl, že tam chodím, ale o jednotlivých sezeních jsem mu moc nevyprávěla.
Terapeutka mi doporučila, abych si po každé návštěvě zapsala, co jsme řešily. Používala jsem obyčejný modrý sešit, který jsem schovávala v zásuvce nočního stolku.
Psala jsem si do něj hlavně věci o rodičích, strachu ze samoty a o tom, proč mám problém lidem říkat ne.
Řekl něco, co nemohl vědět
Jednou večer jsme se pohádali kvůli víkendu. David chtěl jet ke svým rodičům, ale já už měla domluvený program se sestrou.
Řekla jsem mu, že nemůžu pokaždé rušit svoje plány jen proto, že se on rozhodne na poslední chvíli.
„Ty se stejně jen bojíš, že když jednou nevyhovíš, všichni tě opustí,“ řekl.
Okamžitě jsem ztichla.
Přesně tu větu jsem si napsala po poslední terapii. Nikomu jsem ji neřekla.
Zeptala jsem se ho, odkud ji zná.
Nejdřív tvrdil, že mě dobře zná. Když jsem se zeptala znovu, přiznal, že si přečetl několik stránek z mého sešitu.
Řekl, že ho našel při uklízení a chtěl jen pochopit, co se se mnou děje.
Jenže sešit neležel na stole. Byl v zavřené zásuvce pod oblečením.
Prý mi chtěl jen porozumět
Zeptala jsem se ho, proč četl dál, když musel hned pochopit, že jde o soukromé poznámky.
David opakoval, že to udělal kvůli mně. Tvrdil, že mu nic neříkám a že se proto snažil zjistit, jak mi může pomoci.
Možná bych mu věřila, kdyby tu informaci nepoužil během hádky.
„Jen jsem pojmenoval, co se s tebou děje,“ hájil se.
Řekla jsem mu, že je rozdíl mezi tím, když mu něco řeknu sama, a tím, když mi otevře zásuvku a přečte si věci, které nebyly určené jemu.
David se omluvil, ale zároveň dodal, že celou situaci zbytečně dramatizuji. Podle něj šlo jen o pár stránek.
Pro mě nešlo o počet stránek. Šlo o to, že věděl, kde mě může nejvíc zasáhnout, a při první hádce to také udělal.
Už jsem mu doma nevěřila
Sešit jsem následující den odnesla k sestře.
David mi slíbil, že už se nic podobného nestane. Jenže pokaždé, když jsem nechala telefon nebo nějaký papír bez dozoru, přemýšlela jsem, jestli se do něj znovu nepodívá.
Po několika dnech mi vyčetl, že se k němu chovám jako k cizímu člověku.
Řekla jsem mu, že právě tak jsem se vedle něj začala cítit.
Nechtěla jsem žít s člověkem, před kterým musím schovávat vlastní poznámky. Požádala jsem ho, aby se odstěhoval.
David tvrdil, že kvůli jednomu sešitu zahazuji tříletý vztah.
Ten vztah ale neskončil kvůli sešitu. Skončil ve chvíli, kdy si přečetl něco soukromého a při hádce to obrátil proti mně.
