Článek
Snímek Smrtící zatykač, resp. Příkaz k popravě z roku 1990, byl vlastně posledním filmem symbolicky zakončující éru filmů z rané tvorby Jean-Claude Van Damma a zároveň prvním, který už dokázal dostatečně zapůsobit na hollywoodské producenty a přesvědčit je o belgičanově nemalém potenciálu. Na mnoha místech film působí daleko temněji než všechno, co do té doby JCVD natočil.
Filmu jistě prospěla i změna filmových lokací, kdy namísto pololegálních arén pro souboje muže proti muži bylo využito nehostinného vězeňského prostředí, kde i ten nejostřejší hoch široko daleko může dojít minimálně k těžké újmě na zdraví. A právě nemalá zranitelnost hlavního hrdiny je přesně to, co Van Damme tak zoufale potřeboval jako změnu kurzu v nahlížení na jeho novou filmovou postavu, v první polovině devadesátých let i na jeho celou kariéru.
Příběh? Nestárnoucí béčková klasika!
Příběhová linie filmu scenáristy Davida S. Goyera (později Blade, Batman začíná, Muž z oceli, Terminátor: Temný osud) je postavená na klasických zápletkách o boji proti korupci a situacích, kdy hrdinové čelí hrůzostrašným zločincům, je očekávatelná, ale přesto udrží diváka ve střehu, čímž v našem případě přivádí policistu Louise Burkeho (Van Damme) nejprve do opuštěného domu nebezpečného psychopata a vraha přezdívaného Sandman. Ačkoli se Sandmanovi podaří Burkea téměř zabít, dokáže ho detektiv nakonec zneškodnit, když ho smrtelně postřelí.
O šestnáct měsíců později je Burke pověřen zvláštním úkolem - vyšetřit velké množství vražd, ke kterým v poslední době dochází v Harrisonské věznici. Burke je v přísném utajení dopraven do vězení jako nový vězeň. Jeho kontakt s nadřízenými zprostředkovává pouze právní zástupkyně Amanda Beckett, která vystupuje jako jeho manželka. A protože si ti dva do oka příliš nepadli, vypadá jejich fingované manželství velmi věrohodně.
Byť za mřížemi, obklopen špínou, nepřátelstvím a nedůvěrou, Burke před okolím neklopí zrak. Díky perfektnímu ovládání asijských bojových umění se postaví za šikanované vězně, od nichž na oplátku získá individuální pomoc při vyšetřování. Dochází k dalším vraždám a situace se stává stále nebezpečnější. Je zavražděn Burkeův spoluvězeň a on sám skončí na samotce, kde je krutě vyslýchán a mučen. A navíc je do věznice převezen přeživší Sandman, takže je otázkou velmi krátkého času, než se Burkeovo inkognito provalí a ocitne se tak v přímém ohrožení života. V okamžiku, kdy se Burkemu podaří zjistit, že vězňové jsou zabíjeni kvůli obchodování s lidskými orgány, zjistí Beckettová velmi nepříjemnou skutečnost, že do nekaleho zločineckého konání je zapleten také její nadřízený, hlavní prokurátor Tom Vogler, ztvárněný Georgem Dickersonem.
Sousto, na které stačili (téměř) všichni
Van Damme je ve své nové roli překvapivě přesvědčivý – jeho předchozími filmy bohatě ověřená nadstandardní tělesná zdatnost v akčních scénách je doplněna jakousi naivní charismatickou přitažlivostí, která z něj dělá vhodného hrdinu pro tento temný příběh. Ano, jeho výkon sice není bezchybný, ale roztomilým a uvěřitelným balancováním mezi něžností a brutalitou krásně zúročuje dynamiku hlavní postavy. Na druhou stranu, ani die-hard fanoušci „Svalů z Bruselu“ se nemusejí vůbec obávat, že by svého oblíbence spatřili v roli britského inspektora Adama Dalglieshe či snad v roli kriminalisty Libora Krejcárka. Na to všechno Sandman moc dobře ví, jak vytrhnout Van Dammovi stoličku, nebo jak dostat „Žána Klóda“ do polepšovny.
Tímto bych se chtěl dostat k hlavní záporné postavě v úžasném podání rodáka z Virginie - Patricka Kilpatricka. Jeho oddanost roli je zřetelná, jak dokázal i v rozhovoru pro web The Action Elite, ve kterém zmiňuje přípravu, kterou podstoupil, aby Sandmana ztvárnil dle představ režiséra Derana Sarafina. „Nepovažuji Sandmana za něco extra z ostatních padouchů, které jsem kdy hrál. Ale byl jasně psychotický… víte, že 95 % těchto lidí bylo sexuálně nebo fyzicky zneužíváno, když vyrůstali? Možná někteří trpěli i poškozením chromozomů. Snažili jsme se takové aspekty vytvořit oholením určitých částí mé hlavy a odbarvením obočí, což vytvořilo Sandmanův velmi zvláštní vzhled. Nakapal jsem si do očí mentolové kapky, aby byly vždy mokré a lesklé, a samozřejmě nadměrné užívání kofeinu a cukru hraje také svou nezastupitelnou roli. Druhá strana téže mince je, že ať už byla role jakákoliv, stále je to ve mně rozpoznatelné i dnes.“
Autenticita zločinců a bachařů
Další věc, která na Smrtícím zatykači opravdu vyniká, je autenticita zločinců a bachařů ve vězení. Jako ztělesnění vězeňského násilí celkovou atmosféru skvěle podtrhují Al Leong jako Bruce nebo zastrašující Romaker (Hank Stone). Pro mě osobně je nezapomenutelný i kněz v podání Abdula Salaama El Razzaca. Z domnělých strážců pořádku nejvíce zaujme sadistický bachař De Graff ztvárněný charismatickým Artem LaFleurem, kterého jsme o čtyři roky dříve mohli vidět v nestárnoucí Stalloneho palbě Kobra.
Všechny tyto postavy přispívají k temné a napjaté atmosféře, která Smrtící zatykač zcela odlišuje od ostatních akčních filmů ve Van Dammově filmografii. Malou vadou na kráse tohoto bijáku je bezesporu neobyčejně otravná postava praštěného teenagera Douglase Tisdaleho (Joshua John Miller), která tak jak je napsaná do celého kontextu příliš nesedí.
Bez ztráty kytičky zachované svižné tempo
Režisér i kameraman spolu znovuobjevují minimalistické, ale funkční základy žánru. Většina scén se odehrává v temných chodbách a místnostech, které půvabným a efektivním způsobem blahořečí ducha vyprávění, zatímco je bez ztráty kytičky zachováno svižné tempo a solidní balanc mezi natlakovanými akčními sekvencemi a dialogy. Pravda, dialogy občas sklouzávají k hořkému pocitu trapnosti, vytváří však mocnou a důležitou vlnu nostalgie pro ty, kteří se v akčních filmech z tohoto období doslova vyžívají.
Krach studia zapříčil konec původního filmu
Za zmínku stojí i jedna událost o pozadí vzniku filmu. Smrtící zatykač (v originále Death Warrant) byl původně podepsaný slavným filmovým studiem Cannon a jmenoval se Dusted, avšak v roce 1989 ze společnosti odešel klíčový člověk - „otec videobéček“ - producent Menahem Golan, čímž prakticky zanikl „ten jediný správný“ Cannon. Filmového sirotka se brzy ujal zavedený a slavný filmový kolos Metro-Goldwyn-Mayer (zkráceně: MGM) a film nakonec přejmenoval na Death Warrant, což v důsledku během následujících let ještě více přidalo na charismatu celého filmu.
Starý dobrý "Van Dammage"!
Z celkového úhlu pohledu je Smrtící zatykač svým způsobem nadčasový film, který obstál v čase a po právu se stal jedním z nejpamátnějších a oblíbených filmů s JCVD. Je to film, který člověk rozhodně nevyhledává pro uměleckou hodnotu, ale který vás zaručeně donutí se ponořit do bezstarostného a přímočarého světa filmové zábavy. O to více dnes, 35 let po premiéře, jeho neskrývané a bezelstné nostalgické prvky dokáží strhnout, zvlášť ve vzpomínkách na mládí.
Pro milovníky žánru nebo pro ty, kteří chtějí zažít cestu časem zpět na samý počátek 90. let je tento film skvělým způsobem, jak se královsky pobavit a potěšit u nenáročného filmu. Co je však zřejmě úplně nejdůležitější, pro mnohé z nás to může být setsakramentsky dobře fungující lék na „blbej den“, plný starého dobrého „Van Dammage“.
Zdroj:
