Hrad Choustník? Žižka ho nedobyl, Petr Vok prodal, já pod ním vyrostl. Provedu vás

A když pod něčím nebo u něčeho vyrostete, už vždycky to pro vás bude nejvíc, i když pak v životě potkáte něco většího, okázalejšího, mocnějšího. Tak to prostě je.

V sobotu 26. září 2026 jsme se na nejvyšší kopec Soběslavska se zříceninou, která je už roky „díky“ kůrovcové kalamitě vidět z velké dálky, s manželkou a naším psím kamarádem panem Akitou vydali snad posté. Vrchol i hrad na něm jsme dobyli – na rozdíl od mnoha slavných i méně slavných vojevůdců, kteří si na mohutných hradbách pokaždé vylámali zuby. Za husitských válek se jej pokoušel dobýt i Žižka, který přitáhl se svým vojskem z nedalekého Tábora. Ani on neuspěl, a tak aspoň ve vsi stejného jména pod hradem pobořil kostel. Památkou na slavného vojevůdce je dnes na Choustníku jen Žižkovo křeslo ve skalním městě, které najdete hned za hradbami. Jestli na kusu kamene pojmenovaném po něm slavný vojevůdce někdy seděl? Zcela jistě ne.

Proč vyrazit na hrad Choustník ještě letos, nejlépe o tomto prodlouženém víkendu? Čistě pragmatický důvod – je nádherné počasí, jasno a z věže choustnického hradu je vidět opravdu daleko. A když to teď nestihnete - otevřeno o víkendech a svátcích je i v říjnu, vstupné je takříkajíc symbolické (šedesát korun). Další důvody? Budu trochu (hodně) nekritický, ale jak už jsem psal výš – Choustník je „můj hrad“, moje „doma“ mezi hrady a jinak než v superlativech o něm psát a mluvit neumím. Na druhou stranu, jsem si jistý, že až přijedete, vypadne z vás – on ale vůbec nepřeháněl, je to tu opravdu takové, jaké psal. Úžasné.

Hrad Choustník má mimořádné genius loci. A to v každém ročním období a v každém počasí. Jak vejdete na bývalé nádvoří obklopené vysokými hradbami, zapomenete, že prší nebo že je vedro, i kdyby pršelo nebo bylo vedro. A i když dnes stojí z původního hradu jen mohutné zdi a dvě věže, hned pocítíte dávnou slávu a strategický význam místa na každém kroku.

Z vyhlídkové plošiny hlavní věže, na kterou vás zavede vrzající dřevěné schodiště, se vám otevřou nádherné výhledy, byť samotná věž není nijak vysoká – za jasného počasí jsou vidět vrcholky Šumavy, vzdálenější části Českomoravské vrchoviny i středočeské Brdy, západním směrem vypouštějí oblaka páry chladicí věže Temelína. A za opravdu dobrých klimatických podmínek můžete dokonce vidět pouhým okem Alpy.

Doporučuji projít si i pěší vycházkový okruh kolem hradu – z parkoviště u silnice na Mlýny, kde je i stánek s výbornou zmrzlinou a občerstvením, se vydejte po šotolinové cestě nahoru k hradu. Dříve se šlo lesem, po kůrovcové kalamitě jsou tu holiny zarostlé trávou a nálety. Prohlédli jste si hrad? Běžte po zelené značce ke skalnímu městu a potom pořád dál až k asfaltové cestě, která obepíná choustnickou horu kolem dokola. Tady se dejte doprava. Po lesní silnici pak běžte až k vesnici a na jejím kraji se napojte opět na zelenou, která vás kamenitou pěšinou dovede zpátky k hradu… a od něj pak dolů po už známé šotolinové cestě sejdete na parkoviště.

Možná si říkáte, že popis vycházkového okruhu v mém podání vypadá složitě. Máte pravdu, vypadá, ale vězte, že zabloudit se tu nedá. Když se ztratíte, stačí vydat se z libovolného místa do kopce a dřív nebo později na hrad Choustník narazíte vždycky. A s ním i na cestu k parkovišti.

Pojďme si říct ještě něco málo z historie Choustníka. Hrad založil roku 1262 šlechtic Beneš z Choustníka, člen mocného rodu Vítkovců, který v té době ovládal značnou část jihočeských zemí. V roce 1322 přešel do vlastnictví nejvyššího komorníka českého království Petra z Rožmberka, za dalšího Rožmberka Oldřicha II. se pak stal jedním z nejdůležitějších opěrných bodů na hranici rožmberských držav. V regionu hrad vždy plnil významnou obrannou funkci. Za husitských válek byl Choustník několikrát dobýván, dobyt ale nebyl nikdy.

Posledním vlastníkem, za kterého byl hrad ještě obýván, byl Jiří Homut z Harasova, někdejší rožmberský regent. Ten jej v roce 1596 koupil od Petra Voka. V tu chvíli před sebou měl hrad Choustník poslední dvě desetiletí života – doba studených a tmavých gotických sídel skončila s nástupem prosluněné renesance. Šlechta začala stavět zámky a stěhovat se do pohodlnějších a snadněji dostupných prostor. V případě Choustníka do nově postaveného zámku v obci pod hradem. Od začátku 17. století (1614) je pak hrad Choustník považován za zpustlý. Co by mělo také zaznít - hrad Choustník je unikátní svojí kompozicí. Jedná o tzv. dvojhrad (ganerbenburg), tedy hrad se dvěma oddělenými obytnými částmi, v našich zemích nepříliš běžný.

Přesvědčil jsem vás k cestě na jih Čech? Prodloužený víkend k návštěvě Choustníku přímo vybízí – znovu připomenu, že otevřeno je i na svátek sv. Václava až do pěti. Po celý říjen o víkendech a svátcích pak bude otevřeno do čtyř. Připomenu taky, že cesta nahoru je pohodlná, zvládnou ji i malé děti, stejně tak maminky s kočárky a tatínci s nosítky - i dneska jsme jich pár potkali. Poslední co připomenu, jsou výhledy. Pro mě jsou možná už trošku všední, na věži jsem stál mnohokrát už jako kluk. Ale i tak se vždycky nahoře zapomenu, to když se rozhlédnu a uvidím Boubín, Kleť či výjimečně i vrcholky Alp. Ručím vám za to, že ani vám se nebude chtít z věže dolů.

Tak kdy vyrazíte? Že hned zítra? Pak dejte vědět, jak se vám na Choustníku líbilo.

Zdroje a inspirace: