„Krkonoše“ kousek od Prahy: zažijte vysokohorský výšlap na Slapech

Nevěříte? Byl jsem na tom stejně. Názor jsem změnil, až když jsem se vydal přibližně sedmikilometrovou naučnou stezkou s nádhernými vyhlídkami a náročnými stoupáními, při kterých se člověk nad hlubokými srázy přidržuje řetězů a co chvíli odpočívá, sám. Čekala mě i suťová pole připomínající kamenná moře, která bylo třeba „přebrodit“ a která tečou až dolů do Vltavy. A samozřejmě - jedny z nejkrásnějších výhledů na Vltavu, které lze v Česku navštívit.

Vysokohorský charakter je v Drbákově–Albertových skalách nepopiratelný - mezi nejvyšším a nejnižším bodem stezky je výškový rozdíl přibližně 160 metrů. Na pouhých pár kilometrech si sestup a výstup přitom dáte několikrát.

Naučnou stezku tvoří okruh, který začíná i končí na parkovišti U Křížku. V létě tady může být plno, mimo sezonu tady budete většinou sami. Já zažil obojí – poprvé jsem byl na Drbákově sám v listopadu, v době, kdy byla stezka zapadaná listím a na mokrých kamenech nad srázy to v nevhodně zvolených běžeckých botách nebezpečně klouzalo. Podruhé jsme se na Drbákov-Albertovy skály vydali už celá rodina. V létě a v botách do hor.

Jste připraveni vydat se na cestu? Výšlap nad Slapskou přehradou vypadá zpočátku nevinně. Od parkoviště vás povede modrá turistická značka, kus souběžně se žlutou. Teprve když modrá žlutou opustí, začíná stoupání, které ale není nijak náročné, byť vede na první z vyhlídek - Bartůňkovu. Srdce se tady do frekvence „kolibřík“ přepne snad jen těm nejméně trénovaným.

Z Bartůňkovy vyhlídky se otvírají nádherné výhledy na Vltavu, která tu obtéká obec Smilovice – čekejte zážitek podobný tomu na vyhlídce Máj, která je o pár kilometrů dál. Jenže, zatímco vyhlídka Máj je jen jedna, Drbákov–Albertovy skály mají stejně nádherných a fotogenických míst několik.

Mimochodem, Bartůňkova vyhlídka nese jméno zakladatele naučné stezky, po které spolu jdeme. Karel Bartůněk, zedník, kameník a později i hajný, ji začal budovat v padesátých letech minulého století. Sám, z čirého nadšení, bez pomoci, s krumpáčem v ruce.

Pojďme ale dál. Od Bartůňkovy vyhlídky vede pohodlná cesta dál po modré úbočím kopce Drbákov - my doma říkáme „po vrstevnici“. U turistického rozcestníku Pod Drbákovem společný úsek s modrou turistickou značkou končí a naučná stezka pokračuje po vlastním značení. Les je tady tichý a pořád ještě pohodlná cesta vás provede jedním z nejvýznamnějších nalezišť tisu červeného ve středních Čechách. Pomalu rostoucí a dlouhověké stromy patří k největším přírodním pokladům celé národní přírodní rezervace – zastavte se u nich na chvíli, byla by škoda minout je bez povšimnutí.

Pak už cesta začíná měnit charakter. Pěšina je užší a místy prudce stoupá a zase padá dolů, mnohá místa jde překonat jen po skalních římsách, někde jsou kolem cesty řetízky jako jištění. Asi nejde říct, který úsek je v této části nejnáročnější – nebezpečné srázy, suťová pole a strmé schody s rětízky v nejprudších pasážích vedou na vyhlídky, na kterých se snadno zatočí hlava. Mně se točila, a ne málo – trpím závratěmi a místa jako Bílá skála nebo Albertova vyhlídka mi v tomto ohledu dala dost zabrat. Stoupání jsou tu opravdu příkrá a krok vedle může znamenat krok poslední.

V národní přírodní rezervaci Drbákov–Albertovy skály na vás mimořádný zážitek čeká doslova na každém kroku – a zážitek nečekaný. A aby byl nečekaný ještě víc, nic dalšího už neprozradím, už takhle jsem toho řekl hodně. Co ale ještě prozradit můžu - při první návštěvě budete hodně překvapeni, že kousek od Prahy, na Slapech, kde to určitě nečekáte, můžete ochutnat vysokohorskou túru. Navíc túru okořeněnou nezapomenutelnými výhledy na Vltavu. Jen prosím choďte jen po vyznačené trase a určitě neberte kolo. A kočárek taky ne. Ani ten nejsportovnější typ.

Před návštěvou doporučuji navštívit: