Článek
Přitom všechno začalo nevinně a stejně jako vždycky – přemohla mě touha pěstovat na chalupě něco „výjimečného“. Zajímavého, zdravého a hlavně nenáročného. Chvíli jsme si hráli i s permakulturou, okouzlení tím, že něco stačí jen vysít nebo zasadit, přes léto na to zapomenout a pak na podzim sklidit velkou úrodu. Bez rytí, namáhavého pletí, otravného zalévání a dalších prací, kterých se permakulturní zahradničení zbavilo.
Když vzpomenu některé z těch zajímavých druhů zeleniny – jeden rok jsem k „nudným“ nakládačkám a salátovkám přidal okurky z Himálaje, které mění barvy podle toho, jak dozrávají. Další sezónu okurku arménskou, která, když dozraje, chutná jako meloun. Místo špenátu vyséváme čtyřboč, sléz kučeravý nebo merlík, protože špenát, jak známo, když skončí jaro, hořkne. Lískové oříšky, které za nás často sklidí veverka, jsme načas nahradili tygřími ořechy, na které byla veverka krátká – rostou pod zemí.
Z „perma“ specialit máme za sebou třeba hadí mord, známý taky jako černý kořen. Nebo lopuch kořenový, což je cosi jako japonská mrkev. A taky divoká rajčátka, která mají oproti těm klasickým jednu neskonalou výhodu – nezaštipují se, nevedou se na jeden výhon a co můžu říct, nikdy nám snad nechytila plíseň. Mají ale i jednu neskonalou nevýhodu – jsou maličká. Ano, je jich hodně, ale jsou prostě maličká. Třeba na sušení do oleje nepoužitelná.
Svatá trojice podzimních podzemních zázraků z naší zahrady - čistec, topinambur, tygří ořechy.
Čistec hlíznatý je zeleninou jak zajímavou, tak zdravou, tak nenáročnou a oblíbenou v permakultuře. V tuzemských zahrádkách je k vidění jen zřídka, o to větší se na něj pějí ódy na internetu. Znáte to, papír snese vše. V tomhle případě tedy obrazovka počítače. Rostlina, která má původ na Dálném východě (v Japonsku jí říkají choro-gi), je totiž v tuzemských podmínkách skoro bezúdržbová, mrazuvzdorná a navíc dává jedlé hlízky známé jako japonský artyčok. Slyšíte tam to „perma“? Mimochodem, bílé hlízky vypadají jako ulity malých (přitom dost pohublých) hlemýžďů.
Teď si možná říkáte: „Hele, čistec je podle všeho super, proč tedy na začátku psal, že už s ním není kamarád?“ Tak třeba proto, že v zahradě je to problémový parťák – dáš mu malý záhonek a za dva roky se ti rozleze po celé zahradě. A to i v případě, že ho zasadíš na vyvýšený záhon, odkud nemá šanci utéct. Jenže čistci stačí, když se při sklizni ulomí kousek hlízy, ty ji s odpadem neseš na kompost, ona spadne někde cestou na zem… a na nekontrolovatelnou čistcovou plantáž je zaděláno.
Takhle to vypadá, když čistec na podzim vyrýpnete. Taky vidíte tu spoustu práce?
Jistě, trošku to zveličuji, ale fakt je, že dvě sazenice, které jsme přivezli ze zahradnictví, nám během tří let zaneřádily pěkný kus zahrady. A další dva roky trvalo, než jsme se čistce zbavili. On je, prevít, skoro nezničitelný – mrazy mu nevadí, horka přežije, hnojit nepotřebuje, i bez vody se dlouho obejde… a stačí mu povolit otěže a obsadí klidně celou zahradu.
Často čtu – čistec je ideální půdokryvná rostlina. Ano, je – ale brzy pokryje VŠECHNO, i to, co nechcete. Z každé jedné hlízky vyroste dost se rozvětvující keřík připomínající hluchavku, vysoký až čtyřicet centimetrů – a pod každým dalších klidně i sto hlízek. Čistec má tak tendenci se nekontrolovatelně a hlavně rychle šířit, každou konkurenci brzy zadusí. Jediné, co na něj kromě vyrýpání všech hlízek (což se nikdy nepovede najednou) platí, je slimák – mladé rostlinky čistce vysoké tak do 15 centimetrů mu chutnají.
Proč jsme také čistec přestali pěstovat – člověk z něj nic nemá. Třeba brambory vám nenahradí, byť to některé zahradnické magazíny na internetu tvrdí. Maličké hlízy jsou prostě… maličké. Chuťově přitom čistec vůbec není špatný. Syrové hlízky chutí připomínají lískové oříšky, mně osobně jejich chuť připomínala trochu i mrkev. Zasyrova jsme doma čistec dávali do salátů, zeleninových, luštěninových i dalších. Hlízky čistce se samozřejmě dají i vařit či dusit, na chuti jim to ale nepřidá. Doporučuje se také naložit hlízky do sladkokyselého nálevu. To jsme doma nezkusili. Moje doporučení – čistec využijte v pokrmech, do kterých dáváte květák, mrkev, chřest, topinambury. Nejlepší jsou ale podle mě stejně syrové.
Ještě do třetice, proč nám čistec musel ze zahrady, kromě toho, že se v ní začal nebezpečně roztahovat – sklízet čistec je totiž tak trochu očistec. Sklizeň začíná na konci října nebo na začátku listopadu, když mrazíky spálí nať. V tu dobu rostliny vyrýpněte a oberte hlízy. Největší mají kolem šesti až osmi centimetrů na délku. Co doporučuji, je sklidit jen část hlíz – tolik, kolik jich tak do dvou týdnů spotřebujete. Hlízky čistce mají totiž hodně vody a rychle sesychají, podobně jako to dělají třeba topinambury. Sklízet čistec můžete postupně celou zimu – je mrazuvzdorný.
A proč „sklízet čistec je totiž tak trochu očistec“? Čistec je totiž špindíra. V záhybech hlízek, které připomínají ulity, se jako přibitá drží jemná hlína. A protože čistec se neloupe (není jak a nic by z něj nezbylo), je třeba vzít jemný kartáček a hlízku po hlízce pečlivě umýt. Možná existuje nějaký snadnější a rychlejší způsob, my na něj doma nepřišli.
Odradil jsem vás od pěstování čistce? Tak to prrr! To nebylo úmyslem. Moje zkušenost s „podzemními šneky“ je ale prostě taková, jaká je.
Vaše bude třeba lepší.
Zdroje a inspirace:
1. Chinese Artichoke (Stachys affinis Bunge): The Nutritional Profile, Bioactive Profile and Food Applications – A Review
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC11314557/
2. Stachys affinis – Chinese artichoke | Royal Horticultural Society
https://www.rhs.org.uk/plants/52884/stachys-affinis/details
3. Stachys affinis | FAO EcoCrop
https://ecocrop.apps.fao.org/ecocrop/srv/en/cropView?id=10030
