Článek
Kolikrát jsi říkal, že možná skončíš spíš v pekle. Neznám adresu, tak to zkouším touto cestou. Internet je možná všude, kdo ví. Věděla jsem, že to jednou přijde, ale bylo to tak rychlé, náhlé. V mých skoro 50 letech to byla první ztráta nejbližšího člověka. Měla jsem s Tebou komplikovaný vztah. Byl jsi jako 'Jekyll a Hyde. Jeden den jsi byl vzteklý a zlý a druhý den jsi byl ten nejlepší táta na světě. Když jsme spolu pak o tom později mluvili, tvrdil jsi, že je to tím, jaké jsi měl dětství. Říkal jsi tomu studený odchov. Víš, co je zajímavé? Když jsi zemřel, vybavily se mi jen ty krásné vzpomínky. O to je to pro mě bolestnější. Netušila jsem, jak moc mi budeš chybět. Když jsem ve škole něčemu nerozuměla, tak dlouho jsi nad tím bádal, až jsme na to přišli. Když jsem se učila druhy zájmen, dozvěděla jsem se, co to je mnemotechnická pomůcka. Doteď si to pamatuji: ohledně pusy udělám tolik věcí nikoliv zbytečných. Osobní, přivlastňovací, ukazovací, tázací, vztažná, neurčitá, záporná. Když padl režim, vzal jsi nás s bráchou na výlet za bratrancem do Frankfurtu nad Mohanem. Bylo toho tolik, že bych popsala mnoho papírů. Když jsi onemocněl Alzheimerovou chorobou, bylo to u Tebe úplně naopak. Byl jsi milý. Tvoje maminka byla stejně nemocná, než odešla, ale ta byla zlá. Další důvod, proč mi tak chybíš. Jsem ráda, že jsem za Tebou pravidelně jezdila nejdřív do Bohnic, kde jsi byl, a pak do domova se zvláštním režimem. Aspoň si nemusím nic vyčítat. Víš to, že Tomáš se na Tebe pořád ptá? On nechápe význam smrti.
Děkuju Ti za život, který jsi mi dal a za krásné vzpomínky a zážitky, za Tvojí otcovskou lásku, i když to bylo s Tebou občas složité. Už se nebojím smrti, můžu se těšit na to, že se zase setkáme.
Tvoje Makulka.
