Článek
Na vánoce jsem od svého vnuka dostala překvapivý dárek. Byla to vzpomínková kniha. Dárek mne potěšil a já si už představovala, co tam všechno napíši.Začala jsem shánět staré dokumenty a byla jsem sama překvapená, co všechno jsem o své rodině nevěděla.Na začátku bylo sestavení stromu života a tak jsem se začala probírat ve starých dokladech. Nějaké jsem měla já, zbytek moje sestra. Ze strany mé maminky to bylo velice málo, z tatínkovi strany jsem měla podkladů více. Ze svých prarodičů jsem znala jen babičku z otcovi strany.Ted jsem se dozvěděla jejich místo a datum narození a také jaké měli zaměstnání a kde bydlili. To byl ale jen začátek, začala jsem vyplnovat první strany knihy sama si vybavovat také svoje první vzpomínky. Pomalu se začaly listy zaplnovat. Vzpomínala jsem na svoje dětství, školní léta,dospívání i první lásky. Na seznámení s manželem, na svatbu a narození svých synů, potom i svých vnoučat.
Když jsem začala psát o vnoučatech, mám jich sedm, a dva pravnoučky .Mám je velice ráda a jsem na všechny pyšná, ale najednou jsem o psaní začala ztrácet zájem. Něco se ve mně zlomilo a já jsem měla dojem, že už do jejich světa nepatřím. Je jiná doba, to slyším ze všech stran. Mají pravdu, doba je jiná, lidé už nežijí spolu ale vedle sebe. Komunikaci spolu vedou přes telefony a počítače,nepotřebují osobní kontakt.Já jsem do práce chodila ráda, dnes většina pracujících chodí do práce ve stresu.Za mne byla pracovní doba 8 hodin, dnes je téměř pravidlem 12 hodinová směna.To pak na rodinný život a děti už moc času nezbývá. Člověk je mladý, dokud se chce učit.Já už se učit nechci, jsem tedy stará nejen věkem ale i myšlením.Je jiná doba a já jsem ráda, že už do ní vlastně nepatřím, nerozumím jí, zůstaly mi jen vzpomínky na krásné chvíle.
