Článek
Byl rok 1957, mně a dalším kamarádům skončila povinná školní docházka.Po prázdninách se rozejdeme každý někam jinam.Někteří na studia, druzí do učení. Nastanou nám nové starosti i radosti, budeme mít nové kamarády a s těmi stávajícími budeme trávit mnohem méně času. V takovém rozpoložení jsme se nacházeli všichni a tak nás napadlo,že bychom ty prázdniny měly nějak grandiozně ukončit.Padl návrh na velký táborák,na který bychom pozvali i rodiče a vlastně celou naši ulici.
Návrh byl schválen.Jediné místo, kde se to dalo uskutečnit, aniž bychom podpálili celou ulici byl starý písečník .Už dříve jsme si tam svépomocí udělali hřištátko, kde jsme hráli vybíjenou a kluci fotbal. Písečník byl ale také plný haraburdí, které se musilo uklidit a tak jsme zapojili do akce i mladší kamarády. Ti dostali za úkol posbírat všechno dřevo které se mohlo spálit a staré hrnce a haraburdí snést na jednu hromadu, aby nepřekážely. My starší jsme se pak vypravili do lesa s dvěma trakaři a nůšemi. Vrátili jsme se se slávou, protože klukům se podařilo shodit menší uschlý smrček a nikdo se přitom nezmrzačil. V písečníku jsme vyhloubili jámu, kmínek do ní zapustili a kolem navršili hromadu dřeva. Kamarád Honza uhnětl ze slínu lidskou lebku a tu jsme narazili na vršek kůlu.P okřtili jsme ji na FANYNKU.
Pak už jen stačilo nanosit dobroty, brambory na pečení, ještě nedozrálé klasy turkyně,zelená jablka a doma pumpnout rodiče o peníze na nákup špekáčků, na tu naši trachtaci.
Večer, když se zešeřilo byli jsme už všichni v písečníku a začali se trousit i rodiče a ostatní z ulice. Pak to propuklo. Hranici jsme zapálili a kamarád zvaný Boche udeřil do starých hrnců a v tom okamžiku si mohl náhodný pozorovatel myslit, že je v černé Africe. I divoši tam byli.Děvčata si udělala čelenky a sukénky ze stébel metlice a vlnila se v rytmu plechových tamtamů. Večer krásně pokračoval, opékali jsme špekáčky, zpívali a báječně se bavili.Najednou jsme ale ztichli.Uslyšeli jsme housličky. To dva tatínkové-muzikanti hráli Moravo, Moravo a potom další a další krásné písně. Ti z nás co uměli zpívat, zpívali s nimi,ti co neuměli byli potichu,aby to nekazili. Táborák už pomalu dohoříval,brambory i špekáčky byly snězeny.Někdo přihodil na skomírající ohen,syrovou akátovou haluz.K nebi se vznesl ohnostroj jisker a nádherný večer skončil.
Byl to ten nejkrásnější táborák a nejkrásnější rozloučení s prázdninami.
