Článek
Radka se kdysi zhrozila, když onemocněla diabetem II. typu. Najednou se jí zbortil svět, všechno jí přestávalo dávat smysl, cítila úzkost a začala propadat depresím. Potom si ale řekla, že tohle není konec. Začala na sobě pracovat a dnes se cítí daleko lépe, než kdy předtím.
Jak je to dlouho, co vám lékař sdělil skutečnost, že máte cukrovku?
Je to přesně tři roky. Tehdy jsem si myslela, že špatně slyším. Trvalo několik týdnů, než jsem tuto skutečnost přijala a začala se nad sebou zamýšlet. Uvědomovala jsem si, že jsem toho dosud pro své zdraví moc neudělala. Měla jsem skoro patnáct kilogramů nadváhu, milovala jsem sladké limonády a navíc jsem měla u postele vždycky několik čokoládových bonbónů, které jsem pojídala i v noci. Stravovala jsem se nepravidelně a teplá jídla jsem jedla jen v kantýně. Když jsem si dala všechno dohromady, bylo mi jasné, že nemoc musela přijít.
Takže jste vlastně nejdříve začala „pitváním“ sebe samé?
Ano, dalo by se to tak říct. Hodně jsem nad sebou v tu dobu přemýšlela a udělala jsem radikální řez. Začala jsem cvičit a kompletně jsem změnila jídelníček. Začala jsem pít obyčejnou vodu, jedla jsem hodně zeleniny a od té doby jsem shodila 13 kilogramů.
Můžete mi blíže popsat, jak jste přesně postupovala, když jste se dokázala po 3 měsících obejít bez léků?
První měsíc jsem dodržovala lékařkou nastavenou dietu. Od druhého měsíce jsem postupně doplňovala vitaminy a minerály a také jsem absolvovala očistu střev klystýrovou metodou. Od tohoto měsíce jsem také kompletně odbourala ony škodlivé potraviny a nápoje ze stravy. Zvýšila jsem tělesnou aktivitu. Další měsíc jsem absolvovala detoxikaci organismu, šlo o očistu jater, čelních dutin a výplach nosu. Přešla jsem na raw, živou stravu. To praktikuji doteď.
Jedla jste v tomto období také nějaké bylinky nebo podpůrné látky?
Jedla jsem hlavně lněné semínko, to totiž dokáže pomáhat ke správné regeneraci buněk. Nesmím zapomenout ani na stévii, což je zdravé přírodní sladidlo, které dokáže spolupracovat s léky na cukrovku a jejich účinky prohlubovat.
Dělalo vám velké problémy přejít na zcela jinou stravu, než na jakou jste byla zvyklá?
Od chvíle, kdy jsem se rozhodla zdravě žít, mi to problém nedělalo. První týden jsem ještě měla cukání všechno vzdát, ale nakonec zvítězilo zdraví a zdravý rozum. Nemám ráda rčení, že z nějakého kouta není úniku. Vždycky se snažím najít cestu, která z toho kouta vede ven. Každý ale musí hlavně chtít. Bez toho totiž nejde opravdu nic. Nemoc je mnohdy určitá cena za naše pohodlí, které jsme si dopřávaly. Cítit se ale svěží je něco docela jiného a myslím si, že mi to vynahradí i ty kopce zmrzliny, co jsem kdysi snědla.
