Článek
Stejně jako autorka článku o nalezení cesty z problémů s diabetem druhého typu, bych rád přidal můj boj s tímto tichým zabijákem. Při první vlně Covidu jsem jakožto zaměstnanec v gastronomii zůstal téměř půl roku doma. Hotel zavřený, po mnoha letech tvrdé dřiny s pár týdny dovolené, najednou volno a možnost vidět a navštívit bezpočet kamarádů, na které léta nebyl čas. Tu pivo, tam panáka, vždy v doprovodu něčeho na zub a šup, deset kilo bylo nahoře během pouhých tří měsíců. Při kontrole u mé lékařky se zhrozila a následovala okamžitá kontrola a odběry krve pro specialistu diabetologa. Diagnóza okamžitá, cukrovka druhého typu a hodnota kolem 18 by v případě, že by nebyla všemožná covidová karanténní omezení, končila pobytem v nemocnici.
Odcházel jsem s inzulínovými injekcemi a čtyřikrát denně píchání, zněl nemilosrdně ortel pana doktora. Na dotaz, co můžu udělat, abych se inzulínu zbavil se pouze lehce pousmál a oznámil mi, že ze stovek pacientů se to povede promile jedincům. Obeznámen se všemi pro a proti inzulínové terapie, jsem se vnitřně zařekl, že to musím dokázat, a to nejen doktorovi, ale hlavně sobě. Hned druhý den jsem v prodejně elektroniky zakoupil chytré hodinky s nakousnutým ovocem a vrhl se po hlavě do boje s cukrem. Denně deset i patnáct km ostré chůze, změna jídelníčku, což mi jako člověku, pohybujícímu se celý život v gastronomii, nedělalo problém, recepty splňující zásady zdravé výživy jsem si sám vařil a po počátečních rozpacích zbytku rodiny, musím říct, že časem tyto pokrmy nejenže kvitovali, ba naopak se svěřovali, že je problém se ve škole, ale i v restauraci najíst něčeho podobného, což nejen chutná, ale i dobře vypadá na talíři a zároveň splňuje zásady zdravé výživy.
Po třech měsících a patnácti shozených kilogramech, následovaly opětovné odběry a kontrola u mého diabetologa. Z jeho výrazu v tváři mi bylo jasné, že se mi podařil kousek, který každý slibuje, ale málokdo pro to je schopen se zbavit zažitých stereotypů. Nebudu vás zde zahlcovat desítkami vlastních receptů, v každém případě strava a pohyb sehrály, aspoň v mém případě svou roli a z hodnot 19, jsem se dostal na krásných 5,8. Inzulín jsem mohl odložit, zůstalo mi však neustálé hlídání váhy, stravy a pohybu. Změna opravdu radikální, ale odcházet po každých třech měsících od doktora cukráře s palcem nahoru a přáním dalších úspěšných dnů, při dennodenním souboji s tím cukrovým nepřítelem, je nejen motivací, ale hlavně výsledkem vlastní vůle a touze udělat něco pro vlastní zdraví. Všem vám přeji úspěšný boj a pevnou vůli. Stojí to za to!
