Článek
Jubilejní
Představuji si čtenáře…
Bez nich by papír smysl poztrácel.
Louskají slovo za slovem.
„Co je důvodem?“
Jubilejní, snad tisící.
„Jaké vzbuzují pocity?“
Představuji si je…
Další sloka na papír putuje.
Čtenářů tisíce.
Vědomí nemá hranice.
Za každého vděčná.
„Kam směřuje cesta?“
Od srdce verše, v éteru.
K těm vašim se nesou, po směru.
Ve spirále se rozplynou.
V nekonečnu pominou.
Rýmy, života šprýmy.
Dvířka k radosti skříply.
Sdílet, ambice.
Rozsvítit tmu, pod svícnem.
S důvěrou pustit, verše.
Nechat plynout, lehce.
Do světa letí!
Nic není, jako před tím.
Z cest jsem se vrátila.
Po volnosti toužila.
O putování vám povím.
Blikají monitory.
Do srdce se cesty hluboko vryly.
Lucerničky rozsvítily.
Hezký den jsem si malovala.
Celý blok počmárala.
Slunce mě doprovázelo.
Tužce se psát, zachtělo.
Tichošlápci ve tmě.
Okamžiky světlé.
O toulkách prozradí.
Pestrost, na tmavém pozadí.
Skrze řádky, na svět se derou.
Neuznávají řády.
Spánek berou.
Potěšení dávají.
Se mnou si pohrají.
„Kolik může takových být?“
Nezajímá je popsaný list.
Nečtou, jdou jinou cestou.
Bez písmenek se můžou obejít.
Pár řádků k přečtení, zdarma.
Pocit vyřčený, dál odevzdávám.
Královské dělení se všemi.
Možná právě čtete…
Přestože jste se zdržovat nechtěli.
Život se dotýká.
Nic neskrývám.
V pohybu ráda.
Sem tam se trápila.
Často se smála.
Plakala, toužila.
Usilovala, pustila.
Mezi řádky, čtenářem.
Mnohokrát se smysl poztrácel.
Zázrak, co nebyl zázrakem.
Příslib, co podplácel.
„Co pudí, ostřit tužku nutí?“
„Kdo vše sepsal?“
Nejedl, nespal…
Slovo za slovem, poskládal.
Promlouval, od večera do rána.
Pár vět se do pasti chytí.
Síla ruku vede, není zbytí.
Otazník jubilejní, možná pětistý…
Čtenář věrný, zájem zřejmý.
Pointu nezjistí …
