Článek
Ulpívá
Moudrost prastarých dubů.
Rozechvění, v jejich listech.
Dostojím slovům.
Natěšená, co přijde…
Vděčná za radost, co prožívám.
Na chvíli host, Život uctívám.
Celou bytostí, stojím o to.
Do sebe vstřebat.
Poučit se nechat.
Nečekat na zítra, na někdy, potom…
Vůni dubů dýchám.
Po zetlelém listí, se smýkám.
V tento okamžik, zátěž odhodit.
Na příště, nespoléhat.
Nechat se, šuměním ukolébat.
Teď nastaly, způsobilé podmínky.
Žádné novinky…
„Co světem stojí svět!“
Duby by mohly vyprávět.
„Celý les o tom vříská!“
Mou pozornost získá.
„Nadechni se, od pout oprosti se.
Jiné vyhnutí nemáš.
„Jde to samo, rozhlédni se.“
Příliš se nesnaž…
Nezaměnitelná vůně dřeva.
Rad uposlechnout, třeba.
Prostoupí mě celou.
Zemité vedou.
Každá buňka je vstřebá.
Odér z pilin.
Blahodárný, jak odvar z bylin.
Nevymizela, moudrost dubů.
Chytřejší, z lesa půjdu.
Ve všem ulpívá…
V listech, kouzelných místech. v pilinách.
