Článek
Indiánská píseň
Pronásledují, indiánská péra.
Přeříkávám, libozvučná jména.
Dotyk blízkého, křehkého.
Kouzlem zahalena…
Na zádech se obtiskla, péra orlí.
Po páteři stoupají, s nebesy se spojí.
Volná hruď, do života chuť.
Ve znameních, promlouvá.
Pravdu rozpoznám.
Za mnou se otočíš…
Potkáš se, s mými zády.
Na první pohled nepoznáš.
Žiji indiánské pravdy.
Nevešel se nápis…
„Jediný hřích se počítá, když sám sebe zradíš.“
Nosit na odiv, není nutné.
Pravdu nežít, smutné…
Lehké brnění, kolem páteře.
Péro polechtalo.
Převzala jsem otěže.
Bez nápisu se obejdu.
„Bez svobody ne!“
Do zažitých pravidel se nevejdu.
„Co pírko dovede!?“
Příjemné šimrání, pírek.
Kondor zazpíval, indiánskou píseň.
Život spjatý s péry, volností.
Do černého trefy, s radostí.
S příznivým vánkem, v zádech.
Vidím se, v indiánech.
V uších zní tamtamy…
O radosti, ze života, vypráví.
Celou bytostí, pravda otřásá.
Pírko se třepotá.
Ve větru šepotá.
Indiánská píseň, zasáhla.
