Článek
Náhodná setkání
Courání v mlze.
Zasněně podél Labe.
Zastavil mě pohled znenadání.
S otevřenou náručí paní.
Všanc větru ponechána.
V nádherných šatech dáma.
Dostaveníčko, mnoha jiným podobné.
Nemyslím, že náhodné.
Správné načasování.
Zvláštní způsob, jakým přichází.
Tajemná setkání, co do cest vkročily.
O nahodilosti mám pochyby.
S rozpřaženýma rukama mě vítá.
Hned jsem si ji všimla.
V chůzi mě zastavila.
Svým půvabem potěšila.
Za ruku chytla.
Slunce zamračeného jitra.
Ponurý den zdobila.
Neviditelná nitka nás pojila.
Náramně jí slušela dlouhá sukně.
Rozveselila vrby smutné.
Barevná kráska v šedi.
Holky o kráse něco vědí!
Pohlédla jsem na ni zblízka.
Celá v rudém stála, tahle dívka.
Krásná panna.
Zardělou bych ji zulíbala.
Pošmourno rozjasnila.
Sukně jen zašustila.
V šedi pousmání.
Mezi trny v rudém paní.
Překrásně oděná.
Kráska bez jména.
Ráno něžnější, měkčí.
U vody jí to svědčí.
Na proud řeky hledí.
O své jedinečnosti neví.
Já pocestný bledý.
O té jí šeptám.
Poděkování doznít nechám.
Má slova chvály se k ní donesla.
Ani nehlesla.
Komplimenty mlčky přijímá.
Přirozená krása dojímá.
Její róba zašustila.
Švadlena se jehlou oháněla.
Vyšívala zlatou nití.
Na vlastní oči ten zázrak vidím.
Není podobný modelův z butiku.
Kvůli značkám spoustu povyku.
Teď přede mnou v celé kráse stojí.
O módních salónech neví.
Nepřehlédnutelná.
Do podzimu oděná.
Až půjdu příště kolem řeky.
Nebudu mít už to štěstí.
Nepotkám se s pannou překrásnou.
Její šaty se na prach rozpadnou.
Marně ji budu hledat.
S komplimenty za ní spěchat.
List za listem dopadá.
Pomíjivá krása uvadá.
V cestách mě nic nezbrzdí.
Na krásu vnímavý pocestný.
Až tudy půjdu příště.
Nezbude tu ani lístek.
Vděčná, že jsem u toho byla.
Dotek něžnosti zachytila.
Jinudy se budu vracet.
Vůně listí, lenost Labe.
Vytane vzpomínka.
Zlatá nitka nás spojila.
V ovzduší jasný vzkaz.
Pocit zvláštní.
„Náhodná setkání?“
Nechci je promeškat.
