Článek
Sanssouci
Pískem netknutým.
Klid, do nitra vetknutý.
Létem šlapu…
V polích na potlachu.
Heřmánku po slunci toužení, po čaji.
S vlčími máky, s chrpami.
S bezstarostností, jsme se potkaly.
Červená, modrá, bílá.
Domov, krajina připomíná.
Modlím se k létu.
Vlídné slovo věnuji, větru.
Nese ho dál…
Pohár plný hojnosti.
Krajinou putoval.
Patří chvála zlatým polím.
S létem, radost pojím.
Čas požehnaný…
Barevnou stuhou převázaný.
Trikolorou, svěžím vánkem.
Za hřejivostí, za heřmánkem.
Dál prašnou cestou.
Zlatou, paprsky do klasů, vpletou.
Mé oči se s létem potkají.
Radost se rozletí po kraji!
Pěšinou, zavátou senem.
„Tolik vůní!“
Všechny se znají s létem.
Šťastný, bezstarostný tulák.
Boty jsem zula…
Polední zvonění, zklidnění.
Louka na bezstarostnost, upozornila.
Sanssouci, bych podotkla…
Kdybych doma nebyla.
Není co dodat…
Potěšení, létu se oddat.
Vidět vlaštovky poletovat.
Bezstarostnosti v náručí, se schovat.
