Článek
Tóny
Podvečerem bloumám…
Do paprsků mžourám.
Skrze rozcuchané vlasy.
Přimhouřené řasy.
V myšlenkách se toulám.
Paprsek prohřál klasy.
Doléhají tóny…
Křehká vlákna spojí.
Přes praskot desky, obehrané.
Naléhavost písničky.
U jedné nezůstane.
Tisíckrát přehraná, dokola.
Milou společnost udělá.
Radostná melodie, veskrze.
Není život od toho, aby omrzel.
Nezaslouží si píseň.
Stát se obehranou.
Po životě žízeň.
Všechny buňky, znak plavou.
Aby do nebe dohlédly.
Slunci do očí pohlédly.
Skrze nařasené mraky.
Pohltí ptáky.
Po obloze plují.
Jeden krásnější, než druhý.
Nepíší muzikanti noty.
Aby radosti, stavěli ploty.
Nezní melodie, jen tak.
Dokáže šťastnou strunu rozehrát.
Nemává motýl, pro nic, za nic, křídly.
Na rozkvetlé louce se mu líbí.
Barevné krovky, tón v tónu.
Písně přezpívám, další sloku.
Večer krásně vyladěný.
Nic víc třeba není…
Rozesmátá tvář, úsměv v zádech.
S ním jde život snáz, slastný nádech.
Do mraků mžourám.
„Tak ráda se toulám!“
Zapadajícím sluncem osvícena.
Skrze poletující vlasy mžourám.
Padají na ramena.
Zahalí mě aksamit.
Sametově, umí pohladit.
Podvečer, protkaný nitkami.
Fanfáry zahrály!
Zlatavé odlesky, měděné tóny.
Nekončící potlesky.
O hřejivosti poví.
Plní se přání…
První poslední.
Veselý nápěv, snadný.
Nebeským tónem, duši rozezní.
Ve mě rezonuje, dobrá zpráva.
Tónům se odevzdávám.
