Článek
V sedle
Píši ti, Martine…
Než inspirace, pomine.
Než lampa dne zhasne.
Dokud je ráno časné.
Dychtivá, radostných novinek.
Sv. Martina, nový den, se otvírá.
„Patří se oslavit!“
Nechat se jím oblažit.
Sněhobílý ubrus, prostírá.
Je tisíce cest…
„Jakou dát se vést?“
Zvolit tu pravou, nade vše, správnou.
Nechat se, koníkem, popovézt.
„Klopýtne, ze hřbetu shodí?“
Život tě vybídne, krásně voní!
Po tisící, po sté.
Do velikosti rosteš.
Znovu naskočíš, v sedle.
Cesta sama , vede…
„Koníka pobídni!“
Společně, zářivým světem.
Jen blázen se ohlíží…
Před srdcem neutečeš.
Krásné, lásku v sobě chovat.
Spásné, svým směrem, se pohybovat.
V hrudi spolehlivý kompas.
Směr ukazuje střelka.
Cestu naznačuje.
Koník souhlasně přikyvuje.
Vzájemnost, souznění.
Zasněženou plání, hřívy vlání.
Den tě spolehlivě, odmění.
Koník přes překážky přenese.
„Důvěřuj, popusť otěže.“
Skok, odraz, nehrozí podraz.
Život krásou zasněžen.
