Článek
Veselejší den
Blízkost náramku.
Z daleké ciziny.
Korálky v navlékacím pořádku.
Odlesk perleti, třpytivý.
Kuliček, úlomků, nepočítaně.
Do kruhu svázané.
Připletla se sklíčka.
Zápěstí celá plejáda hýčká.
Vzácné kameny.
Připomínají zvěrokruhu znamení.
„Nebo sklíčka, krásně barevná?“
Korálek za korálkem, navlékám.
Přes hory, přes doly.
Zdobí, klenot duhový.
Kde se vzaly, tu se vzaly.
Korálky se rozsypaly.
Navlékám trpělivě.
Jeden po druhém, na řadu přijde.
Obletěly světa kus.
Odhadnout původ, zkus.
S nimi se mazlím.
Svět zkrášlí.
Příjemně objímají.
Nejsou dotěrné.
Slunce zajímají.
„Lesknou se nádherně!“
Kolem zápěstí se točí.
S nimi barevnější pocit.
V perleti se krásný den odráží.
Slunce, má nejradši.
Umí se blýsknout!
Milovníci duhy si na své přijdou.
Mám je v blízkosti, v oblibě.
Krásou obtočené zápěstí.
Barevný film se promítne.
„Vzácné kameny, nebo obyčejná sklíčka?“
Ať tak, či tak.
S nimi veselejší den mívám.
