Článek
Vodácká
Šňůra volných dní v dohledu.
Na krásný svět mrknou, z nadhledu.
Žádné, musím.
Kamínky pro štěstí v kapse nosí.
A také mušličky.
U vody den celičký.
Sluníčko, šimrá záda.
U vody se dívkám líbí.
Každá má léto ráda.
Voní vodou, den červencový.
„Kdy naposledy byl tak ukázkový?“
Občas se povede…
O prázdninách, k radosti dovede.
Pro ten pocit, stojí za to ráno vstávat.
Nebo až odpoledne pomžourávat.
Jsou prázdniny, není kam se hnát.
Musí jen, na zmrzku, frontu stát.
Dostalo víc lidí tenhle nápad.
„Parádní hic!
Chtějí kopečkovou ochutnávat.
Spoustu jich prošvihlo svítání.
Nejsladší čas na spaní.
Kytary dlouho do noci hrály.
U táboráku se dívky na muzikanty smály.
Zamotaly jim hlavy
Kluci hladí pramínek vlasů plavý.
Až do rána hrála kytara.
Krásně Magdalena zpívala.
To bylo včera…
Teď je k vodě jít, třeba.
Slunce se do růžova vyspalo.
Brouká si s kytarou.
O létě písničku.
O borůvkách, o tričku.
O lese, o hříbkách.
O snění, pruhovaných peřinách.
Čas balit, saky paky.
Dobrou náladu, deku taky.
Kdyby se, po plavání chtěly, dívky natáhnout.
Po dlouhé noci se protáhnout.
Kluci ve střehu.
Všechno by dali za jeden z modrookých pohledů!
Kdyby si jich tak holky všimly…
Prázdniny neměly by chyby.
Snad to klapne…
Domluvili se nad ránem u písně.
„No a co, když se občas někdo cvakne?“
To k létu patří, nevidí v tom potíže.
Na vodu se smluvili.
Za přízeň dívek se modlili.
Kluci, holky a kytary.
Zažít dobrodružství, šanci dostali.
„Ahoooj, jede se voda!“
Na radost óda.
Peřeje, nic se neděje.
„Jen ať se proboha do kytary nedostane voda!“
Kdyby večer nehrála, byla by škoda.
S ní jde všechno lépe.
Smějí se dívky, přísliby velkolepé.
„Krásně voní léto!“
Buřty se do zlatova pečou.
Sluncem, láskou, rozkvetly dívkám tváře.
Prázdniny, spí se pod širákem.
Hvězd tisíce…
Ve spacáku tulí se dvojice.
„Klaplo to!“
Holky na vodu kývly!
S klukama spacáky sdílí.
Do rána to žilo v kempu.
Obdivovali všichni Magdalénu.
Krásné prázdniny se povedly.
Vodácká láska rozkvetla.
Bodoval háček pohledný.
