Článek
Vrásky smíchu
Snad se to neříká jen tak..
Někdy jdu pěšky, jindy mě sveze vlak.
Věřím, že na tom něco je.
Pár vagónů, koleje.
Mezi lidmi se o tom povídá.
Prý to není žádná novina.
Doneslo se to ke mně.
Jistojistě, ne nadarmo.
Všude je to stejné.
„Nejlepší věci jsou zadarmo!“
Ve světě se to říká…
Věřit tomu, není chyba.
„Na vlastní kůži jsem to poznala!“
Spoustu úsměvů rozdala.
Nic mě to nestálo.
Nastavené zrcátko.
Světem trajdám.
Bloumám, lajdám.
„Opravdu, ono to funguje!“
Dušička se raduje.
Nachomýtla jsem se, k tomu zázraku.
Jednoduché pravidlo.
Vrásky smíchu tuláků.
Není na prodej, k radosti indicie.
Z plných plic do světa zavolej:
„Nikde se nekupuje!“
Nejlepší na ní je právě to…
Všude je k dostání.
„A navíc zadarmo!“
Poskytnu laskavost.
Nic mě to nestojí.
Na každém kroku příležitost.
„Snad se s tím spokojíš.“
Snad bude ti to stačit.
Úsměv nechci ztratit.
Rozdávat ho na všechny strany.
Kulaté zrcátko, žádné hrany.
Holka, co se na svět usmívá.
Radost obdarovaných, objímá.
Jak do lesa volám, ozývá se zpátky.
Na cestách ožívám.
K srdcím zkratky.
Pohledem obejmutí.
Roztají, co byli smutní.
Dojde jim to v mžiku.
Pocítí zázrak okamžiku.
Moc mě to baví…
Na první mávnutí mi staví.
Vrásky kolem očí je přitáhli.
Koutky se doširoka roztáhly.
Svezou mě, nic je to nestojí.
Kousek popojedu.
S tím se spokojím.
Pár slov prohodíme.
O pytel smíchu se podělíme.
Vlídné pokývnutí.
Koutky nahoru letí.
Dlouho ve mně zůstává.
Spoustu pousmání, co zahřála.
Souznění letmý dotyk.
Na každém šprochu…
Není v něm pravdy, jen trochu.
Spoustu moudrého v tomhle je.
Uznávám…
Něco se kupuje.
Ale vše se za peníze pořídit nedá.
Láska a radost.
„Těch je třeba!“
Všímám si všeho.
Je to zadarmo.
Slunci nastavuji čelo.
Vrásky nedělám si nadarmo.
Připouštím…
Od smíchu jich celý vějíř mám.
Radost z okamžiku zakouším.
„Co s tím nadělám?“
