Článek
Mít přítele ve vězení bohužel nezažívám poprvé, a popravdě u Milana jsem to očekávala. Občas boxuje jako MMA zápasník a někdy se tak chová i mimo klec. Bývá dost vznětlivý, ale mě naštěstí nikdy neuhodil. Téměř pokaždé, když někam večer jdeme, dá se očekávat, že vyvolá nějakou bitku. Jak on říká „trénuju,“ a tak jsme nejednou byli na policii u výslechu a následně žehlili Milanův trénink.
Jednou to ovšem přehnal a svého nedobrovolného sparing partnera přizabil a šel do vězení na tři roky. Zůstala jsem sama a mohla jsem tak akorát psát Milanovi dopisy. To jsem samozřejmě psala, ale měla jsem taky své potřeby a s těmi mi dopis z vězení rozhodně nepomůže, musela jsem to tedy řešit sama.
Jednou přišel dopis, ve kterém stálo: za týden propustí mého spoluvězně a kamaráda, ubytuj ho u nás a postarej se o něj, než se vrátím, s láskou Milan. Trochu mě to zaskočilo a nevěděla jsem, co si mám myslet, ale než jsem se stačila rozkoukat, týden utekl jak voda a doma mi zvoní zvonek u dveří.
Otevřela jsem a dovnitř vstoupil vysoký potetovaný obr, který mě místo pozdravu pohladil po tváři a bez pozvání vešel dovnitř. Stálá jsem jak opařená, než mě probral jeho hluboký hlas oznamující, že má hlad. Vyklubal se z něho Igor docela sympatický drsňák, co si odseděl pokus o vraždu.
Od té doby jsem se o něj tedy vzorně starala, abych splnila Milanovo přání. Jistě si říkáte, že postarat znamená kompletně se vším všudy, tak to ne! Jsem věrná! Tedy až do té doby než ke mně jednou v noci Igor přišel do ložnice a na nic se mě neptal.
Od té doby to bylo běžné a musím se přiznat, že jsem se moc nebránila, vlastně stejně by mi to bylo prd platné. Tak jsme si to spolu docela užívali a já ani nepřemýšlela, jaké to naše užívání může mít následky. Jednou mě vsak Igor pochválil, že se o něj moc dobře starám se vším všudy a bude mě prý velmi Milanovi chválit. Prosila jsem ho, aby to, že spolu spíme, Milanovi neříkal, ale vysmál se mi. Prý ať nejsem příliš skromná a pochvalu si zasloužím.
Návrat Milana se blížil a já trnula hrůzou, co se stane, až se Milan vše dozví. Kdybych měla kam jít, odešla bych, jenže stejně bych tomu neutekla.
Přišel den návratu
Zazvonil zvonek a Milan stál ve dveřích, hodila jsem se mu kolem krku a pusinkovala ho. Bylo vidět, že má také radost, že mě vidí a je konečně doma. Šel pozdravit také Igora, který seděl v obýváku na gauči. Objali se a Igor hned poděkoval za azyl a úžasnou ženu, která se o něj postaral se vším všudy. Milan se smál, chápete? On se smál, a pak řekl: „no už jsem doma, takže teď už je zase jen moje. Jasně brácho,“ Igor odpověděl.
