Článek
S Magdou jsem už patnáct let a z toho deset let jsme manželé. Je to opravdu dlouhá doba a je fakt, že se člověk za ty roky změní. Když spolu jako mladí, bezstarostní a životem nepolíbení začínáte, je vše krásné a růžové. Co nám chybělo, chodili jsme do kina, za ruku na procházky a líbali se na lavičce v parku. Nikam jsme nespěchali a užívali si bezstarostného vztahu. Zhruba po pěti letech jsme se rozhodli, že spolu chceme být napořád a já Magdu požádal o ruku. Hned po svatbě jsme se nastěhovali k nám, přesněji řečeno do domu mých rodičů, který byl patrový, a my si tak mohli zařídit vlastní byt.
Netrvalo dlouho a narodila se nám dvojčata (Toník a Eliška). Starosti právě začaly a bylo to opravdu náročné. V noci jsem se pomalu nevyspal a to jsem mohl spát v jiné místnosti, slyšel jsem pláč dětí tak jako tak. Dvě děti dají zabrat, a tak jsem se snažil Magdě pomáhat, jak jen to šlo. To byla opravdová zkouška, kdy jsme si oba několikrát sáhli až na dno svých sil.
Přišla první hádka
Chápal jsem, že je Magda unavená, ale snažil jsem se jí pomáhat, i přes to, že jsem pracoval jako řidič autobusu a vstával pomalu každý den ve čtyři ráno. Jelikož nám moc peněz nezbývalo, brával jsem ještě melouchy, a tak jezdil víkendové zájezdy. Unavení jsme teda byli oba a začalo to mezi námi vřít. Začali jsme si vyčítat věci, které nás před tím nijak netrápily. Náš milostný život byl na bodě nula a komunikace se nakonec omezila jen na nejnutnější informace týkající se chodu domácnosti.
Na čas byl klid, ale pak vše začalo znovu
Děti povyrostly a my se v noci mohli konečně vyspat. Moje matka šla do důchodu a nám tím pádem odpadla starost s hlídáním. Matka byla opravdu zlatá a ochotně hlídala pokaždé, jakmile jsme si vzpomněli. Ovšem Magdě začalo vadit, že její tchyně u nás tráví až moc času, prý v kuchyni organizuje věci jinak, mluví do výchovy a spousty dalších věcí. Začal jsem poslouchat stížnosti z obou stran. Samozřejmě jsme se kvůli tomu začali hádat i spolu. Nakonec to skončilo tak, že mi dala Magda nůž na krk s tím, že si pořídíme vlastní bydlení, nebo je mezi námi konec.
Koupil jsem byt, ale nic se nezměnilo
Sehnal jsem tedy menší byt, a jelikož jsem si na něj musel půjčit, trávil jsem od té doby v práci spoustu času. Asi nemusím vysvětlovat, že se to minulo účinkem a nevydrželo to ani dva roky a my se opět hádali. Nic už vlastně nebylo dobře a my se nedokázali absolutně na ničem shodnout. A tak to dopadlo, jak se dalo čekat, dohodli jsme se, že se rozvedeme a půjdeme si každý svou cestou. Dohodli jsme se, že jí a dětem nechám byt, který budu i nadále splácet a sám se přestěhuju zpátky k rodičům.
Náš osudový večer zpečetila pozvánka na svatbu
Naši společní přátelé nás pozvali na svatbu a to vlastně měla být poslední společná akce s Magdou. Překvapivě jsme se ten večer vůbec nehádali, nejspíš protože jsme spolu už neměli co řešit. Večer se povedl a myslím, že jsme se oba dobře bavili, i když spolu minimálně.
Po půlnoci jsme se rozhodli, že pojedeme domů. Problém byl v tom, že jsem byl dost unavený vzhledem k mojí náročné práci. Alkohol jsem nepil, ale Magda ano, nemohl jsem ji tedy poprosit, aby radši řídila. Vyjeli jsme a zhruba po dvaceti minutách vedla cesta lesem a pak dlouhým kopcem, který končil pravotočivou zatáčkou. Zrovna v té zatáčce se mi zavřeli oči. Porazili jsme sloup elektrického vedení a proletěli kamennou zíďkou, za kterou byl rybník.
Probrala mě rána a studená voda
Do auta se okamžitě začala hrnout voda. Pomalu jsem začínal panikařit a snažil se dostat ven, jenže jsem měl zaklíněné nohy pod nárazem zdeformovanou palubní deskou. Magda se snažila odepnout pás, ale nešlo jí to, natáhl jsem se a po chvilce se mi to podařilo. Uslyšeli jsme zvenčí hlas, že pomoc už je na cestě. Já byl, ale smířený s tím, že než přijde, utopíme se. Řekl jsem Magdě, že jsem zaklíněný, nemůžu vylézt a chci, aby se alespoň ona zachránila.
Odmítla a seděla dál
Prosil jsem ji znovu, ale ona opět odmítla. Nechtěla mě tam nechat samotného zemřít. V tu chvíli jsem si uvědomil, že ji opravdu miluju a všechny ty hlouposti, kvůli kterým jsme se hádali, byly jen malichernosti. Podívala se na mě a dala mi pusu, chytil jsem ji za ruku a řekl, že ji miluju. Když mi Magda lásku opětovala, seděli jsme už po pás ve vodě. Naštěstí nebyl rybník moc hluboký a pomoc dorazila brzo. Neutopili jsme se a přežili bez větších následků. Oba jsme si uvědomili, jak jsme byli hloupí a že jsme se mýlili.
Od té doby uteklo pět let a my jsme šťastní, uvědomili jsme si, že život je o něčem jiném a teprve teď si ho umíme vážit.
