Článek
Už pět let jsem byla „šťastně“ rozvedená a z předchozího patnáctiletého vztahu jsem si odvedla třináctiletou dceru a odnesla dvěstětisícový dluh, který můj ex rozhodně platit nehodlal. Na alimentech jsem od něj neviděla ani korunu a po několika soudních tahanicích jsem už neměla ani sílu dál bojovat. Čas běžel a já se upnula jen na práci a na výchovu dcery, neměla jsem žádné zájmy a jedinou aktivitou bylo sledování nekonečných seriálů. Když bylo dceři osmnáct, odstěhovala se k příteli a já zůstala sama.
Myslela jsem si, že láska už není pro mě.
Byla jsem pozvaná na svatbu kamarádky a popravdě se mi tam moc nechtělo. Už jsem nebyla zvyklá se pohybovat ve společnosti většího množství lidí, a navíc jsem neměla partnera, takže jsem se bála, že budu postávat někde trapně v koutě sama.
Nakonec jsem tedy šla. Při obřadu jsem se posadila vedle postaršího muže, kterému jsem však nevěnovala větší pozornost. Bohužel se mi vybavila vlastní svatba, a to jak jsem stála při obřadu ve svatebních šatech a zamilovaně si prohlížela toho budižkničemu, který mi zničil život. Překvapivě jsem následně v restauraci opět usedla vedle onoho postaršího muže, který se mi vzápětí představil, jako Petr. Nakonec se z něho vyklubal neskutečný sympaťák a skvělý společník. Byla jsem moc ráda a nemusela jsem tak trávit celý čas sama. Strávili jsme spolu celý večer a vyměnili si čísla. Už pár dnů po svatbě jsme měli rande a pak další a další a já se bláznivě zamilovala. Rok utekl jako voda, já byla opět šťastná a tentokrát jsem to byla já, kdo zval kamarádku na svatbu.
Pár týdnů po svatbě idylka skončila
Uplynulo několik týdnů a s Petrem jsme bydleli v mém malém bytě. Jelikož Petr podnikal a nenosil peníze domů nijak pravidelně, zvykla jsem si, že placení složenek bylo hlavně na mě. Vše fungovalo do té doby, než jsem jednou potřebovala zaplatit nákup v obchodě a paní za kasou mi hlásí, že platba kartou byla zamítnuta pro nedostatek prostředků. Velmi trapná situace, když ani na další pokus se platba nezdařila a já musel nechat celý nákup u kasy.
Běžela jsem hned do bankomatu, abych zjistila zůstatek, který měl být okolo stotisíc, které jsem horkotěžko naspořila. Bohužel zůstatek byl nula. Málem jsem se zhroutila a nevěděla jsem, co mám dělat. Jak jsem následně zjistila, můj drahý novomanžel se utápěl v dluzích ještě před svatbou. Pár exekucí, které se po svatbě přesunuli i na mě. Vrchol všeho byl zabavený veškerý nábytek a elektronika v mém bytě. Život se mi zhroutil a jediné co můj novopečený manžel dokázal, bylo denně se opít a nadávat mi. Rozvod na sebe nenechal dlouho čekat a já musela horko těžko dokazovat nabytí veškerého majetku ještě před svatbou, abych o něj nepřišla.
Naivně jsem uvěřila, že můžu být opět zamilovaná a šťastná, teď vím, že to už se asi nikdy nestane.
Nebo nikdy neříkej nikdy?
