Článek
Tento text krásně vyjadřuje to, co považuji za jeden z předpokladů naplněného, radostného života. Z toho, co jsem prožil a přečetl, mi plyne, že tímto předpokladem je vědomí nesamozřejmosti zdánlivě samozřejmých maličkostí kolem nás, které nejsou ani maličkosti, ani nejsou samozřejmé. To, co slyším v této písni, je jednou z takových věcí, kolem kterých každého dne chodíme a už je nevnímáme.
Z místa, kde píšu tento text, vidím kvetoucí lípu. Když ji pozoruji, nepřestávám žasnout. Ta kvetoucí lípa nádherně voní. Když pod ní stojím, vychutnávám si spolu s vůní koncert obrovského množství bzučících včel a čmeláků. Včely z nektaru vyrobí léčivý med. Ten z lípy krásně voní po mentolu. Z květu je výborný, léčivý čaj. Lípa pomocí fotosyntézy vyrábí kyslík, který potřebujeme k dýchání. Dává dřevo, které se výborně zpracovává mimo jiné v řezbářství. Jak příjemné je sednout si v horkém dni v parku na lavičku pod strom.
Chodíme kolem stromů. Každý z nich je vlastně zázrak. Je to vlastně biotechnologická továrna. Nebetyčně převyšuje veškeré lidské výtvory. Ty většinou vedle toho, že vytvářejí užitečné věci, tak zároveň produkují dost odpadu, se kterými si často nevíme rady.
Nevím, jaké měla Iveta Bartošová problémy, čím prošla a jak to zvládala. Nevím, do jaké míry se se zpívaným textem ztotožňovala, jak jej prožívala. Nikdo není imunní proti depresím, duševním chorobám, které mohou zničit i zdravého a v měřítkách tohoto světa úspěšného člověka. Tu píseň o posedlosti životem Iveta Bartošová zpívá už jen ze záznamu. Jak skončila svůj život, víme. Nečtu bulvár. Jen z titulků novin, kolem kterých jsem chodil v obchodě, vím o alkoholismu, neuspořádaných vztazích, psychických problémech, neúspěšné snaze se vrátit zpět na pódium. I když jsem pouze letmo sledoval titulky, připadalo mi to jako něco neuvěřitelného. Proč tolik pozornosti, proč tolik textů a vyplýtvaného času a energie kvůli sledování jedné nešťastnice, kterou to vše dostalo až k dobrovolnému konci života? Žasnu, že na něčem takovém někdo měl chuť vydělávat.
Určitě by nebohé Ivetě a nám všem pomohlo vzít si za své něco z toho textu písně, kterou vnímáme jen jako kulisu. Pomohlo by to třeba alespoň na chvíli. Nebo by to třeba ukázalo směr, jak vyjít ze svých problémů, změnit celý svůj život. Je to cesta, na které nebudeme ze života dělat peklo sobě a ostatním. Posedlá svůj den žít, tichá píseň stromů, vůně a barvy květin, smích dětí při hře, žijeme, dýcháme, máme kolem sebe lidi, kterým na nás záleží. Máme co jíst, máme kde spát, máme si co obléct. Zítra ráno vyjde slunce, budou zpívat ptáci, bude vonět čaj a chleba si namažu medem, třeba z lípy. Doplňte si každý dle libosti. Takových věcí je kolem nás spousta. A mnohé jsou tady hned, zdarma.
Jsou i jiné posedlosti než krásou samotného života. Posedlost úspěchem, penězi, slávou, popularitou u druhých lidí, chorobné, patologické sledování malérů a pádů jiných lidí. Posedlost tím, co se mi špatného v životě stalo, touha po pomstě. Je v nás cíleně rozvíjena závist a nenávist. Toto vše od pozornosti k tomu, co nás naplňuje radostí a vděčností, odvádí. Nedávno jsem četl u Richarda Rohra zajímavou informaci. Naše mysl má přirozenou tendenci všímat si věcí a jevů záporných. Pro to, co je kolem nás dobré, udržíme pozornost hůře.
A tak přeji vám všem i sám sobě, abychom se učili v našich životech rozvíjet ten správný typ posedlosti. Je to posedlost zázračností přítomného života, která v nás budí úžas a vděčnost, které jsme tak málo učeni. To nás může chránit od toho, co ničí …. tak jako v životě Ivety Bartošové.
Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou – a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn jako jedna z nich.“
Bible, Matoušovo evangelium 6, 28 -29
