Článek
Rychlost vývoje technologií způsobila v minulých letech u nemalé části populace jistou zdrženlivost. Tehdejší starší lidé jí nevěřili a odmítali ji používat, hlavním důvodem však byla neznalost, ne nedůvěra. Prostě nevěděli, jak se počítače obsluhují.
Kdo se v počítačích našel, byli mladí. Nejmladší generace se učila obsluze počítačových technologií se svými rodiči a téměř bez výjimky ji v tom překonala.
U dnešních dětí se proto předpokládalo, že budou ještě schopnější, že budou v obsluze a využívání technologií přirození géniové. Není to tak. Ze sta dětí je pět duší, které se zajímají o věci jako programování, AI nebo 3D tisk. Zbytek nejeví zájem, a dokonce vykazují horší uživatelské znalosti než generace před nimi.
Většina se nedostane ani přes vyskakovací okno ohledně schvalování cookies… Neorientuje se v prohlížeči, v textových a jiných editorech. Před patnácti lety uměla čtvrtina mých spolužáků na ZŠ přeinstalovat Windows, dnes děti ani neví, jak na notebooku ztišit nebo zesílit hlasitost.
Kde je rozdíl?
Rozdíl je v předchozí generaci. Naši rodiče neuměli, proto jsme si metodou pokus-omyl museli vystačit sami. Jejich rodiče umí, oni nebádají, když to nejde, dají to máme a tátovi, ať to odkliká.
Hodí se na to moudro: Dej jim rybu a mají večeři dnes, nauč je rybařit a mají večeři do konce života.
Měli bychom děti podporovat v překonávání problémů a vymýšlení nových řešení, jinak budou ve světě ztracené, a nejen v tom digitálním.
S čím jsem se setkal
Děti neumí poslat mail, neumí ukládat na sdílený server, neumí najít disky na PC, neorientují se v editorech, neorientují se v Microsoft 365, nedokáží sdílet soubory atd. Některé neumí ani vypnout PC bez použití mechanického tlačítka.
