Článek
Situace
Zařadil jsem se s košíkem do fronty u samoobslužných pokladen. Byl jsem čtvrtý v řadě. První v řadě čeká před vstupem do obdélníkového prostoru s pokladnami, od něj se tvoří fronta, klasika.
Předbíhání fronty
Za mnou se utvořila slušná fronta. Jednou jsem se za sebe podíval, stačilo mi to. Skoro všichni z nich měli velký nákup. Zrovna jsem se posunul o místo, když slyším:"Promiňte, s dovolením," nějaká žena se kolem mě snaží protáhnout. Myslel jsem, že se jen chce dostat k vychlazenému regálu s nápoji, tak jsem ji pustil. S ní ale prokouzl i malý chlapec a následovat zřejmě otec od rodiny. Nezastavili se u nápojů, ale napochodovali přímo k samoobslužným pokladnám, jako by tam fronta nebyla.
Reakce fronty
Několik chlapů za mnou si začalo stěžovat, že nestihnou autobus, ale to bylo vše. Stěžovali si, ale situaci nikdo neřešil.
A dost!
Trpělivost došla a já si to namířil přímo k předbíhačům.
„Hej, tady je fronta,“ spustil jsem.
„Aha, Ježíš. My jsme…“ začala se vymlouvat žena, ale já ji hned utnul.
„Moc dobře jste ji viděli, předběhli jste všechny ty lidi schválně,“ zpražil jsem ji.
„Omlouvám se,“ promluvil konečně chlap.
Měli jen dvě věci, tak je zaplatili a rychle se vypařili.
Dovysvětlení
Chápu, že měli dvě věci a frontu vlastně nezdrželi, ale jde tu o princip. Kdyby slušně poprosili, že spěchají a mají dvě věci, lidi by je pustili, ale oni se nezeptali. Jako kdyby byli něco víc.
Ostraha
Stála tam ostraha, taková stará paní. Myslíte, že se do toho vložila? Že je zastavila, když viděla, že předbíhají? Neudělala nic. Ani když si fronta začala stěžovat, ani když jsem si je šel podat. Nemyslím to zle, jen se ptám, proč tam vůbec je, k čemu?
