Článek
K vitríně v obchodě se postavil starý pán, na první pohled šlo vidět, že už strávil nějaký rok v důchodě. Přišel, nepozdravil a řekl: „Dejte mi tři rolády.“
Prodavačka ho pozdravila a zeptala se: „Budete chtít ještě něco k tomu?“
Starý zákazník: „Ty tři čokoládové rolády chci, dáte mi je nebo ne!“ obořil se na prodavačku nepříjemným hlasem.
Prodavačka: „Ptám se, jestli vám to mám skládat na tácek nebo do krabičky,“ vysvětlila trpělivě, ale unaveně.
Starý zákazník: „Dejte mi to na tácek,“ řekl, pak se zamyslel. „Dejte nebo dej, vlastně jsi mladá, můžu ti tykat.“
Prodavačka: „To ne, prvně jste to řekl dobře,“ opravila ho prodavačka. „Neznáme se.“
Starý zákazník: „No a co? Mám vnučku ve tvém věku.“
Prodavačka: „To je možné, ale my se neznáme a vy jste zákazník a já prodavačka, takže mi vykejte. Já vám taky vykám.“
Starý zákazník: „Dobře, dobře!“ rozohnil se. „Tak já vám teda budu říkat paní babičko, když jste tak stará!“ vysmál se jí nepříjemně.
Prodavačka: „Platíte hotově, kartou?“ ignorovala jeho poznámky.
Starý zákazník: „Tady to máte, PANÍ BABIČKO!“ dal jí peníze, nechal si do koruny vrátit a se samolibým úsměvem na tváři odešel.
