Článek
„Dobrý den, chtěla bych velkou krabičku,“ začala zákaznice.
„Pardon, ale teď mi dovezli zboží, zkuste si dojít později,“ omluvila se prodavačka.
„Nemám celý den na zákusky,“ odsekla zákaznice, prodavačka si jí dál nevšímala. Až po deseti minutách, když jí řidič předal všechny bedny se zbožím, si prodavačka uvědomila, že žena stojí opodál a s naštvaným výrazem ji sleduje.
Chtěla jí říct, že ještě neměla polední pauzu a plánuje ji mít po doplnění zboží, ale žena stála moc daleko a tvářila se velmi nepřátelsky. Tak si všímala jen své práce, rozdělila zboží a uskladnila ho do chlaďáku. Když byla hotová, vyšla z obchůdku před vitrínu a stáhla roletu, aby si mohla odskočit.
„Počkat, co to má znamenat?“ rozběhla se k ní pořád čekající zákaznice. Prodavačka si jí i po čtvrt hodině dobře pamatovala.
„Beru si pauzu,“ odpověděla klidně prodavačka.
„Teď jsi měla zavřeno dvacet minut!“ rozkřikla se zákaznice.
„To byla pauza na doplnění zboží, promiňte,“ odpověděla prodavačka a ženu obešla.
„Jak doplňování zboží, koukej sem naklusat!“ volala zákaznice, ale prodavačka se už ani neotočila.
