Článek
Anketa
Šílená lež
Jako učitel strávíte 22 hodin týdně přímo ve třídě, 18 vám jich pak zbývá na všechny úkoly, které se musí udělat mimo výuku. Pokud budete dobří, strávíte přípravou na následující hodinu dvacet minut. Týdně je to tedy sedm hodin. Zbývá vám jedenáct. (Za sebe říkám, že mi občas příprava na další hodinu zabere delší dobu, než reálná hodina trvá.)
Denně vám tak na práci zbývají dvě hodiny a na víkend jedna. Jaká ale zbývá? Pokud se chcete zodpovědně vyjádřit k práci vašeho žáka, psaná cesta je často jedinou schůdnou. Když žák odvede práci, je třeba všimnout si jeho úspěchu. Zvýraznit, kde v práci exceloval…
Na to je potřeba čas. Musíte přečíst, pochopit a docenit. Z mé zkušenosti mi projít slohové práce z jedné třídy zabere 2-3 hodiny podle délky textů. To je 8-12 hodin týdně. Ano, týdně. Sloh se vyučuje každý týden, psát a myslet se totiž člověk nenaučí jinak než psaním a myšlením.
Velká lež
Ano, máte toho hodně, ale to je tím začátkem… Toto je ta největší lež školství.
Starým kantorům se vyčítá, že učí podle starých příprav, které se za posledních deset let nezměnily ani jednou. Novým se říká, aby vydrželi počáteční tlak, který údajně odejde, jakmile si kantor nachystá přípravy na celý rok a bude z nich těžit. Copak nikdo nevidí tu ironii?
Tento článek nevolá po zvýšení platů, volá po respektu. Učitelé si ho zaslouží. Pokud si učitelů děti váží, přípravy se dělají snáze a jsou lepší. Jak si má ale žák vážit učitele, když doma slyší opak?
