Článek
„Majitelé jsou z Prahy, sem si teda jezdili… jako odpočinout. Dávali to dohromady, ale nestihli to úplně,“ začal vysvětlovat realiťák, když jsme vešli do domu. Budova měla z ulice novou fasádu a střecha ležela na nových trámech.
Zběžné informace o domu
Během patnácti minut jsme zjistili, že dům vypadá hůř než v inzerátu. Třeba položit nové podlahy, vybourat koupelnu a záchod, nové stropy, omítky a okna. Velkým plusem, podle realiťáka, je u domu zahrada, která ale pravda příjemně stoupá pod takovým úhlem, že připomíná lyžařskou sjezdovku pro zkušené.
Co mě odzbrojilo
Když realiťák viděl, že se na dům netváříme, začal místo domu popisovat a hodnotit nás.
„Vidím, že se vám to moc nelíbí,“ začal. „Musíte stát nohama pevně na zemi. Já jsem si taky teď kupoval barák, ale já točím úplně jiné prachy než vy. Jsem realiťák, že jo. Vy prostě na lepší nedosáhnete. Tohle je pro vás tak akorát, vždyť jste dojeli starou oktávkou…“
„Nic lepšího za podobnou cenu nenajdete,“ pokračoval. „A vidím na vás, že víc prostě nemáte…“ Pak se na chvíli odmlčel. „Za jak dlouho mi dáte vědět, že máte zájem?“
Jak jsme se rozhodli
Jeho hodnocení našich maličkostí názor na dům nezměnilo, a proto proto jsme polorozpadlý dům na vesnici za tři miliony nekoupili. Potřebujeme něco, kde se dá bydlet a věříme, že i lidé nejezdící v autě za milion si zaslouží slušné bydlení vhodné pro život.
