Článek
Přítelkyně pracuje v malé prodejně před supermarketem, právě tento obchůdek se stal jevištěm zmíněného představení, protože jinak než představení se to nazvat nedá.
Večer mi přítelkyně řekla, že jí bylo celý den špatně, a proto si počítala tržbu ještě před zavřením. Když si dvacet minut před zavíračkou přišla ženská koupit jejich produkt (jeden za 18,-), požádala má přítelkyně tuto zákazníci, jestli by jí nevadilo zaplatit kartou, že už má spočítanou tržbu v hotovosti, aby to nemusela dělat znovu. Slušně, lidsky se jí zeptala.
Zákaznice ale slušně a lidsky neodpověděla. Začala na ni křičet, jak si může dovolit počítat tržbu před zavíračkou! Když jí přítelkyně, pořád klidně, i když na ni ženská křičela, vysvětlila, že jí není dobře, sebrala vizitku na majitele firmy.
Přítelkyně neměla sílu, tak jí nabídla onu položku za hotové s tím, že to tam prostě bude muset přičíst zpětně druhý den, ale s tím ji ženská poslala slušně řečeno do háje. Už měla jinou zábavu.
„Počkej, za tohle tě vyrazí!“ zaznělo ještě a odešla. Za půl hodiny měla přítelkyně krátký hovor s majitelem firmy, který požadoval vysvětlení. Volala mu totiž zákaznice a snažila se ho donutit, aby přítelkyni skutečně vyhodil. Dokonce si vymyslela, že jí přítelkyně sprostě vynadala.
Majitel si vyslechl druhou verzi a řekl přítelkyni, že to má rozdýchat a uklidnit se, pak zavěsil.
Hrozně mě mrzí, že nikdo z přihlížejících, třeba i jiných prodavaček, nezasáhlo. Když je člověku hodně špatně, má třeba problémy s tlakem, zůstává celkem bezmocný vůči zlovůli ostatních. Jako moje přítelkyně, jako stovky lidí dennodenně.
