Článek
Začnu tím, co mě pobavilo nejvíc, protože je to zároveň nejsmutnější. Když se ukázalo, že Tomio Okamura poletí do komunistické Číny, napsal jsem, že mi na tom nevadí ani tak ten odlet, jako spíš to, že má v plánu se vrátit. Byl to vtip, ale jak už to u vtipů o téhle vládě bývá, přestal být vtipem během několika dní. Třetí nejvyšší ústavní činitel této země ignoroval varování vlastních bezpečnostních služeb a odletěl do Pekingu „dělat byznys“ v době, kdy Čína zadržuje českého občana. To už není otázka vkusu ani osobního stylu, to je jednání, které je protičeské ve všech ohledech.
Druhá linka celého měsíce byla podstatně méně zábavná, protože se týkala obrany státu. Premiér Andrej Babiš se opakovaně zaštiťoval muniční iniciativou, tedy projektem naší vlády, do kterého nepřispívá ani korunou, pro který neudělal vůbec nic a jehož další možné spojence svým postojem spíš odrazuje. Používat ho jako důkaz, že pomáhá Ukrajině, je jednoduše lež. Na summitu NATO byl tak zaslouženě posledním řečníkem. Navíc spíš než o pořadí šlo o to, že ostatní lídři vůbec nechápali, co tam vlastně dělá.
Vrchol přišel čtrnáctého července, kdy premiér přiznal, že se teprve dozvěděl o existenci evropské koalice pro protivzdušnou a protiraketovou obranu, tedy o projektu, který je pro bezpečnost celého kontinentu zásadní. Vzápětí prohlásil, že Nizozemsko je „velký stát“, ačkoli je územně téměř dvakrát menší než Česká republika, a nakonec chtěl z iniciativy vyřadit Velkou Británii s odůvodněním, že v ní mají být pouze členské země Evropské unie, přičemž zároveň podporuje účast Ukrajiny, která členem unie také není. Ani základní logika jeho argumentů tedy nedrží pohromadě, a jak by také mohla, když sám Babiš má rozhled tříletého dítěte.
V jednom týdnu Filip Turek málem zabil lidi na ulici, protože pohrdá pravidly, premiér udělal naší zemi v Ankaře světovou ostudu, v alianci na protiraketovou obranu jsme chyběli a policie vykázala poslance SPD Foldynu z domu kvůli podezření z domácího násilí. Napsal jsem tehdy, že tohle už dávno není jen ostuda a že to ze všeho nejvíc připomíná sabotáž. Vládo, pískej konec!
O Motoristech by se dalo psát dlouho, jenže by to bylo pořád dokola totéž. Filip Turek měl složit poslanecký mandát nejpozději ve chvíli, kdy ho ze lži usvědčila přímo Policie České republiky. Místo toho jsme sledovali výlevy nejhoršího ministra všech dob Macinky nad tím, jak jsou na něj všichni zlí. Arogance téhle party vážně nezná hranic a s každým dalším dnem, kdy je Turek ve veřejném prostoru, se potvrzuje, že rozhodnutí prezidenta ho nejmenovat bylo nade všechnu pochybnost správné.
Chápu, že to všechno může působit jako letní přehlídka jednotlivostí, které za týden nikdo nebude připomínat. Jenže právě v tom je ten problém. Nejde tady o osobní spory ani o to, kdo koho na sociálních sítích lépe trefil. Jde o to, jestli má tahle země fungující protivzdušnou obranu, spolehlivé spojence a vládu, která ví, co podepisuje. Po tom by se měli novináři i veřejnost ptát prakticky každý den, protože co tato vláda předvádí, je naprosto neskutečné. Bohužel jsme si na to už všichni zvykli, bereme to jako součást všedního dne. To je ale špatně. Neschopnosti a lžím se nesmí ustupovat.
Takže ano, budu o nich psát dál a budu neustále připomínat, co tahle parta každý den provádí.
