Článek
Vláda sází na to, že zima dopadne dobře. To si nemůžeme dovolit
Když víte, že budete v zimě potřebovat dřevo nebo uhlí, nenakupujete první zásoby ve chvíli, kdy začne mrznout. Připravíte se včas. Je to obyčejný selský rozum. U plynu by stát měl fungovat úplně stejně.
Jenže dnes to tak nevypadá.
Máme začátek srpna a české zásobníky plynu jsou naplněné jen zhruba ze 60 procent. Přitom v létě 2022, několik měsíců po ruském útoku na Ukrajinu a uprostřed obrovské energetické nejistoty, jsme se už v červenci blížili 80 procentům.
Netvrdím, že nám v zimě dojde plyn. To by bylo strašení (které dělala dříve opozice, dnešní vládní koalice). Tvrdím ale něco jiného: po zkušenosti z roku 2022 bychom měli být připraveni lépe, ne hůř.
Možná si někdo řekne: proč mě má zajímat, jestli je v nějakém zásobníku 60 nebo 80 procent? Protože právě rozdíl mezi připraveností a nepřipraveností může v krizi rozhodnout o tom, za kolik budeme plyn nakupovat. A to se pak promítne do účtů domácností, nákladů firem, cen služeb, dopravy i potravin.
Vláda se přitom nemůže vymlouvat, že o problému nevěděla. Karel Havlíček už na jaře říkal, že vláda pomalé plnění zásobníků řeší a připravuje opatření. Od té doby uběhlo několik měsíců. Máme srpen. A výsledek je pořád slabý.
Důvod pomalejšího plnění je známý. Obchodníkům se dnes tolik nevyplatí koupit plyn, uložit ho přes léto a čekat na zimu. Tak vyčkávají.
Jenže vláda vyčkávat nesmí.
Energetická bezpečnost celé země nemůže záviset jen na tom, jestli se jednotlivému obchodníkovi právě vyplatí plyn nakoupit. Od toho máme vládu, aby myslela dál, než kam vidí trh, a aby vytvářela podmínky pro dostatečné zásoby.
A právě tady je moje zásadní výhrada k Andreji Babišovi a Karlu Havlíčkovi. V tomto tématu nejsou dostatečně proaktivní. Problém znali už na jaře. Měli čas jednat. Mají nástroje. Přesto dnes stále nevidíme jasný plán, kolik plynu chceme mít k 1. říjnu, kolik před začátkem zimy a co vláda udělá, pokud se zásobníky nebudou plnit dost rychle.
Tohle nejsou akademické otázky. Stačí studená zima, výpadek důležité dodávky, útok na infrastrukturu nebo další mezinárodní krize a situace se může během pár dnů změnit. Plyn začne shánět celá Evropa a ceny mohou prudce vyskočit. Čím menší zásobu budeme mít, tím více budeme odkázáni na to, za kolik nám ho v tu chvíli někdo prodá.
V roce 2022 jsme si velmi draze vyzkoušeli, co znamená energetická nejistota. Tehdy byly domácnosti i firmy pod obrovským tlakem a stát musel hasit problém za desítky miliard. O čtyři roky později už ale nemáme žádnou výmluvu, že jsme nevěděli, co se může stát.
Stejně tak dlouhodobě potřebujeme víc vlastních a stabilních zdrojů, nové jaderné bloky, rozumný rozvoj obnovitelných zdrojů, akumulaci a silnější sítě. Ne jen sliby o tom, co možná bude za deset nebo patnáct let.
Nikdo dnes neví, jaká bude zima. A právě proto se na ni vláda musí připravit.
Andrej Babiš a Karel Havlíček měli celé jaro a léto na to, aby vytvořili co největší bezpečnostní rezervu. Zatím nevidím, že by jednali s naléhavostí, kterou situace vyžaduje.
Nepřipravenost na zimu si Česká republika nemůže dovolit. Pokud budeme na podzim nebo v zimě draze dohánět to, co jsme mohli udělat včas, nebude to smůla. Bude to důsledek toho, že vláda nekonala dost rychle a dost důrazně.
A ten účet nakonec zaplatíme všichni.
Marian Jurečka
Zaujal Vás tento text? Napište mi na jurecka@kdu.cz
