Článek
Umělou inteligenci používám intenzivně zhruba dva roky. V politické práci, při práci s dokumenty a daty, ale i mimo politiku. A čím více ji používám, tím více vidím, jak obrovská změna právě přichází. To, co se ještě před rokem zdálo skoro jako hračka, dnes zvládá práci, na kterou člověk dříve potřeboval hodiny. AI umí projít stovky stran dokumentů, hledat souvislosti, analyzovat data, připravovat podklady, pracovat s fotografiemi, hlasem i videem. A její schopnosti se neposouvají po letech, ale někdy doslova po měsících.
Proto mám jednoduchou radu pro každého, komu je dnes třicet, čtyřicet, padesát nebo šedesát. Pro zaměstnance, živnostníka, manažera i majitele firmy: učte se s AI pracovat. A začněte teď.
Ne proto, že AI umí všechno. Neumí. Chybuje, někdy si vymýšlí a její výstupy je potřeba kontrolovat. Rozhodně není správné jí slepě věřit nebo si myslet, že všechno vyřeší za nás. Ale spoustu rutinní práce, na které dnes pálíme svůj čas, už umí udělat výrazně rychleji. Kdo si dnes řekne „tohle není pro mě“, může za dva nebo tři roky zjistit, že člověk vedle něj zvládne stejnou práci za polovinu času.
Pro firmy to platí ještě víc. Pokud dvě podobné firmy zaměstnávají podobně schopné lidi, ale v jedné se zaměstnanci naučí dobře používat AI, automatizaci a další digitální nástroje a ve druhé ne, může být za pár let rozdíl v jejich produktivitě obrovský. A pak už nejde o technologickou módu. Jde o konkurenceschopnost firmy, výplaty zaměstnanců a někdy i o to, zda firma vůbec přežije.
Pracovní trh bude vypadat jinak
Dříve jsme automatizaci spojovali hlavně s výrobními linkami, roboty a manuální prací. AI ale zasahuje úplně jiný okruh profesí – administrativu, účetnictví, analytiku, právo, marketing, programování, bankovnictví, pojišťovnictví, obchod a obecně práci s dokumenty a informacemi. Česká národní banka letos odhaduje, že 23,2 procenta pracovních úkolů v českých profesích může být už dnešní AI podporováno, vykonáváno nebo výrazně proměněno. Téměř polovina českých firem navíc už v roce 2025 uváděla, že generativní AI používá.
To samozřejmě neznamená, že zmizí čtvrtina pracovních míst. Spíš se bude měnit jejich obsah. Některá místa zaniknou, jiná vzniknou a u řady profesí bude jeden člověk díky technologiím schopen zvládnout práci, na kterou dnes potřebujeme více lidí. Proto podle mě bude stále více platit jednoduchá věta: člověka nemusí nahradit AI. Může ho nahradit člověk, který ji umí dobře používat.
A právě tady vidím jednu z největších výzev pro český pracovní trh v příštích letech. Člověku, kterému je dnes čtyřicet nebo padesát let, zbývá do důchodu ještě řada let. Jeho práce se mezitím může několikrát výrazně změnit. Stát by mu proto neměl začít pomáhat až ve chvíli, kdy dostane výpověď. Měl by mu dát možnost připravit se dopředu.
Pokud účetní vidí, že velkou část rutinní práce začíná dělat software, měla by mít možnost naučit se nové věci a posunout se k práci, kde je potřeba zkušenost, kontrola a rozhodování. Pokud člověk ve výrobě vidí, že se jeho provoz automatizuje, měl by mít možnost doplnit si kvalifikaci ještě dříve, než jeho místo zanikne. Pokud živnostník zjistí, že konkurence díky AI připravuje nabídky, kalkulace nebo komunikaci se zákazníky výrazně rychleji, měl by mít možnost se tyto nástroje naučit používat.
Stát nesmí čekat, až člověk přijde o práci
Tohle podle mě musí být moderní politika zaměstnanosti. Nečekat, až problém nastane, ale pomoci lidem, aby mu dokázali předejít. A právě proto mi vadí přístup současné vlády. Ta při snižování podpory v nezaměstnanosti říká, že máme „stabilizovaný pracovní trh“. Od roku 2027 chce přitom snížit i podporu při rekvalifikaci. V době nástupu AI je to podle mě krok špatným směrem.
Odpovědný premiér nebo ministr práce nemá řídit zemi jen podle dnešních čísel. Musí se dívat na to, co přijde za tři, pět nebo deset let. V době tak zásadní technologické změny bych čekal úplně jinou ambici: výrazně investovat do schopností lidí tuto změnu zvládnout.
Když jsem vedl Ministerstvo práce a sociálních věcí, výrazně jsme otevřeli rekvalifikace a digitální vzdělávání i lidem, kteří práci mají. Do hlavních projektů zaměřených na digitální vzdělávání, IT a Průmysl 4.0 se do května 2025 zapojilo více než 110 tisíc účastníků a přes 72 tisíc digitálních kurzů či rekvalifikací bylo úspěšně dokončeno. Největší zájem byl právě o umělou inteligenci. To je podle mě správný princip: stát nemá začít člověku pomáhat až ve chvíli, kdy o práci přijde.
Stejně jako stát investuje miliardy do silnic, železnic nebo energetiky, musí investovat do vzdělání a schopností svých lidí. Člověk, který si dokáže doplnit kvalifikaci, naučit se nový nástroj nebo změnit profesi, má mnohem větší šanci, že si udrží dobrou práci a slušný příjem. Lidské znalosti jsou také infrastruktura. A možná ta vůbec nejdůležitější.
Proto bych chtěl prosazovat, aby další vzdělávání bylo dlouhodobě dostupné nejen nezaměstnaným, ale i zaměstnancům, živnostníkům a lidem, kteří se chtějí na změnu připravit včas. A měli bychom otevřít i možnost daňově zvýhodnit vzdělávání, které si člověk platí sám. Když někdo investuje vlastní peníze do kurzu, certifikace nebo dalšího vzdělání, díky kterému bude mít větší šanci udržet si práci nebo získat lepší zaměstnání, stát by měl takové odpovědné chování podpořit.
Stejně tak musíme motivovat firmy, aby své lidi vzdělávaly ještě v době, kdy jejich pracovní místa existují. Nejlepší rekvalifikace je ta, která zabrání tomu, aby člověk vůbec skončil bez práce.
AI musí začít využívat i stát
Stejná změna čeká i stát samotný. AI může výrazně zlepšit fungování veřejné správy. Může pomáhat při práci s dokumenty, vyhledávat rozpory v zákonech, analyzovat velké množství podkladů nebo převádět nesrozumitelný úřednický jazyk do normální češtiny. Nemá rozhodovat místo člověka a odpovědnost musí vždy zůstat na úředníkovi nebo politikovi. Ale opravdu není důvod, aby lidé na úřadech trávili tisíce hodin rutinní prací, kterou technologie zvládne během několika minut. Pokud to uděláme dobře, může být stát rychlejší, levnější a hlavně srozumitelnější pro občany.
Umělou inteligenci proto nevnímám jako katastrofu, před kterou bychom měli zavírat dveře. Vidím v ní především obrovskou příležitost. Česko stárne, v řadě profesí nám chybějí lidé a pokud chceme dál zvyšovat mzdy a životní úroveň, musíme být produktivnější. AI nám v tom může výrazně pomoci.
Proto říkám lidem: zkoušejte ji, učte se s ní a přemýšlejte, kde vám může ušetřit čas a práci. Firmám říkám: učte své zaměstnance nové nástroje používat a dejte jim k tomu bezpečné podmínky. A politikům říkám: nedívejme se na pracovní trh jen podle dnešních čísel. Připravujme lidi na svět, který přichází.
Protože rok 2030 nebude v práci vypadat stejně jako rok 2020.
Úkolem státu není slibovat lidem, že každé dnešní pracovní místo zůstane navždy stejné. To není možné. Úkolem dobrého a odpovědného státu je dát člověku možnost, aby se změně dokázal přizpůsobit, naučil se nové věci a mohl dál dobře pracovat a uživit sebe i svou rodinu.
A právě do toho bychom dnes měli investovat mnohem víc.
Marian Jurečka
