Článek
Vláda Andreje Babiše ráda oznamuje, komu přidá peníze. Jenže u důchodů musíme přemýšlet také o tom, jak budou lidé žít za čtyři, osm nebo deset let. Jestli se o ně bude mít kdo postarat. Jestli bude dostupná pečovatelka nebo místo v domově pro seniory. A jestli jejich děti nebudou muset odejít z práce, protože péči už doma nezvládají.
Jednorázové dva tisíce korun samozřejmě mohou pomoci. Zvlášť člověku, který obrací každou korunu. Jenže za pár měsíců budou utracené a problémy zůstanou. Dostupnější péči ani dlouhodobě lepší život tato částka sama nezajistí.
Podobně se dívám na nově navrhované přidávání k důchodu podle věku. Samotné datum narození přece neříká, jakou pomoc člověk potřebuje. Někdo má slušný důchod, žije s partnerem ve vlastním bytě a je soběstačný. Jiný zůstal sám, platí nájem a kvůli zdravotnímu stavu potřebuje každodenní péči. Přesto dostanou při stejném věku stejně.
To mi jako rozumně nastavená pomoc nedává smysl. Zvlášť když stát hospodaří na dluh. Podporuji pravidelné a předvídatelné zvyšování důchodů. Vedle toho ale musíme zajistit pomoc podle skutečné životní situace a dostupné služby tam, kde lidé žijí.
Když jsem vedl ministerstvo práce a sociálních věcí, investice do sociálních služeb jsme rozjeli. V Národním plánu obnovy bylo v červnu 2025 na jejich rozvoj, modernizaci a potřebná vozidla vyčleněno přibližně 9,5 miliardy korun. Šlo o zázemí pro pobytovou péči i služby, které pomáhají lidem doma. Na tuto práci je potřeba navázat.
Ministr Aleš Juchelka mluví o dalších investicích v příštím období evropského financování. Jenže my nemůžeme několik let čekat. Chci vědět, jak vláda zajistí pokračování nových investic už v roce 2027.
S profesorem Ladislavem Duškem jsme ještě za mého působení na ministerstvu představili jasná data. Pokud by se způsob poskytování péče nezměnil, do roku 2035 bychom potřebovali přibližně o 35 tisíc pobytových lůžek více než v roce 2024. Rozvoj péče doma může tuto potřebu zmírnit. I na něj ale potřebujeme zázemí a pracovníky. Safra, tohle se nedá vybudovat ze dne na den.
Proto jsem připravil konkrétní změnu důchodové novely.
Chci, aby stát v letech 2027 až 2029 vyčlenil nejméně pět miliard korun na nové investice do sociálních služeb. Miliardu v prvním roce a po dvou miliardách v dalších dvou letech. Tyto investice navrhuji místo nového rozšíření příplatků podle věku. Pravidelné valorizace i dosavadní zvýšení důchodů v 85 a 100 letech zůstávají zachovány.
A zároveň navrhuji dlouhodobé pravidlo: pokud se na důchodovém pojistném vybere více, než se vydá na důchody a jejich správu, polovina přebytku půjde na budování sociálních služeb a druhá do rezervy na budoucí důchody.
Při přebytku deset miliard by to znamenalo pět miliard na služby a pět do rezervy. Uvedené investiční minimum se k tomu nebude znovu přičítat. Dosavadní peníze v rezervě zůstanou celé na důchody. Přebytek důchodového pojištění samozřejmě neznamená, že je v přebytku celý státní rozpočet. Je to návrh, čemu má vláda dát přednost.
Co si pod tím představit? Třeba denní stacionář, kde se postarají o tatínka s demencí, zatímco jeho dcera může dál chodit do práce. Zázemí pro pečovatelky, které pomohou seniorům v okolních obcích zůstat doma. Nebo místo v domově, když už rodina péči nezvládne.
A také lidi, kteří tu práci budou dělat. Samotná budova se o nikoho nepostará. Proto má každý podpořený projekt doložit plán personálu a peněz na provoz na pět let. Vedle výstavby musíme řešit i odměňování a pracovní podmínky pečujících.
Jako lidovci chceme, aby lidé měli důstojný důchod a dostupnou pomoc, když ji potřebují. Rodině, která dnes shání péči pro maminku, je příslib peněz za několik let k ničemu. A těm, které budou pomoc potřebovat za deset let, ji musíme začít připravovat už teď.
Marian Jurečka
