Článek
Představme si rodinu, která pečuje o maminku po vážném úrazu. Nemocniční léčbu už nepotřebuje, sama se ale neumyje ani bezpečně nepřesune z postele. Dcera chodí do práce, stará se o děti a večer přebírá další směnu doma. Potřebovala by několik hodin pomoci denně. Jenže dostupná sociální služba má plnou kapacitu.
Taková modelová situace ukazuje, co se za debatou o rozpočtu skutečně skrývá. Odpovědnost rodiny má své hranice. Když jí dojdou síly, musí být dostupná pomoc.
Právě na propojení zdravotní a sociální péče jsem tento týden upozornil ve Sněmovně. Pokud člověk potřebuje každodenní pomoc a nemá ji zajištěnou, může zůstávat v nemocnici i ve chvíli, kdy by mu lépe vyhovovala jiná forma péče. Problém pak dopadá na něj, jeho blízké i zdravotnictví.
V návrhu rozpočtu ministerstva práce na rok 2027 je na investiční dotace, tedy rozvoj pro budování nových kapacit v sociální oblasti pouze 100 milionů korun. Jde o peníze na investice, nikoli o celý rozpočet sociálních služeb. Přesto je to vážný signál, jakou prioritu vláda dává jejich dalšímu rozvoji.
Je fér dodat, že za propadem investic stojí také konec financování z Národního plánu obnovy. Jenže právě proto měla vláda připravit pokračování. Potřeba péče se neřídí tím, kdy končí evropský program. Obec, která připravuje nový stacionář, potřebuje vědět, zda bude mít z čeho stavět a následně službu provozovat.
Proto jsme s Benjaminem Činčilou předložili návrh na nejméně pět miliard korun dodatečných investic během tří let. Miliardu v roce 2027 a po dvou miliardách v letech 2028 a 2029. Peníze mají pomoci rozšířit pobytovou péči, denní stacionáře i zázemí služeb, které přijíždějí za lidmi domů.
Denní stacionář může například převzít péči o člověka během pracovní doby jeho blízkých. Rodina pak může déle zvládat péči doma a pečující nemusí odcházet ze zaměstnání. Na venkově zase potřebujeme služby, které dojedou i do menších obcí.
Poctivě říkám také to, jakou volbu navrhujeme. Zachovat dosavadní pravidla příplatků k důchodu podle věku a místo jejich nového rozšíření dát přednost investicím do péče. Například dvaaosmdesátiletému seniorovi by vládní varianta přinesla od ledna 500 korun měsíčně navíc. Podle našeho návrhu by toto nové zvýšení nedostal. Jeho dosavadní důchod ani běžnou valorizaci však nekrátíme.
Rozumím tomu, že pro člověka s nízkou penzí je každá pětistovka důležitá. Dostupná služba také není pro každého náhradou peněz na účtu. Veřejné prostředky ale musíme rozdělovat i s ohledem na to, co rodinám pomůže v dalších letech. Vyšší příjem sám o sobě nezajistí pečovatelku tam, kde žádná služba není.
Stejně důležité je, aby za investicí skutečně vznikla fungující péče. Náš návrh proto vyžaduje doložit potřebnost služby, personální zajištění a plán financování provozu nejméně na pět let. Samotná dotace na stavbu budoucí mzdy nezaplatí.
Chci, aby stát spolupracoval s obcemi, kraji a dalšími poskytovateli, kteří znají místní potřeby. Aby rodina mohla pečovat tak dlouho, jak chce a dokáže, a měla se o koho opřít. A aby člověk, který potřebuje pobytovou službu, našel důstojnou pomoc.
Každý konkrétní krok vlády, který dostupnost péče zlepší, podpořím. Od ministrů ale očekávám peníze v rozpočtu, plán nových kapacit a odpověď na to, kdo zajistí jejich provoz.
Naši rodiče si zaslouží vědět, že až budou potřebovat pomoc, někdo jim otevře dveře. A jejich děti potřebují jistotu, že na péči nezůstanou samy.
Marian Jurečka
