Článek
Zaměstnanec je zboží, zaměstnávání je obchod. Nic složitého k nepochopení. Když sleduji nabídky zaměstnavatelů, tedy těch, kteří se úráčí do nabídky práce alespoň rámcově uvést výši mzdy, nabízejí mzdu v oboru takřka jako přes kopírák.
Zároveň i nabízené bonusy a benefity jsou takřka stejné. Tady samozřejmě záleží na dané pozici, ale nikdo nenabízí pro danou pozici nic nadstandardního. Například víc volných dní navíc k dovolené.
Samozřejmě pomíjím výlučné pozice pro vysoce kvalifikované odborníky a vysoké manažerské posty, to je mimo realitu většiny pracujících.
Zaměstnavatelé se chovají jako supermarkety, všude najdete zboží za stejné ceny. Proto supermarkety přišly s „akcemi“, nějaký alespoň základní boj s konkurencí vést musí, jinak by každý zašel do nejbližšího obchodu a nebyl by důvod vyrážet do odlehlých končin měst, kde obvykle stojí větší supermarkety.
Zaměstnavatelé tedy zřejmě čekají na zoufalce, kterým nezbývá jiná volba, než vzít jakoukoliv práci. Takových je ovšem zoufale málo. Většina potenciálních zaměstnanců si umí spočítat, kdy se jim dané pracoviště a práce vyplatí a kdy ne s ohledem na dojíždění, což znamená vždy ztrátu času a peněz, je jen otázka, jak velkou.
Nemá tedy smysl měnit zaměstnavatele za jiného za takřka totožnou mzdu, zároveň podstupovat nepohodlí a stres, který tuto změnu doprovází a určité riziko, že to nevyjde podle představ.
„Nejsou lidi?“
Mnohem pravděpodobněji došli „otroci“, ochotní pracovat „od nevidím, do nevidím“ za almužnu pro kohokoliv, kdo si zamane, že potřebuje lidi, když ani ty stávající nedokáže adekvátně odměnit a odpovídajícím způsobem si vážit jejich práce, případně si je udržet.
Ty časy, kdy se zaměstnavatelé kasali nad svými zaměstnanci, že za vraty fabriky či dvora „stojí deset takovejch, co žmoulaj rádiovku a chtěj tvoji práci“, už dávno minuly.
Jen zaměstnavatelé se nechtějí probudit ze snu v tomto ohledu „zlatých devadesátek“, kdy tu bujel primitivní duch raného kapitalismu.
Za práci se zkrátka platí, především penězi, žádná velká věda za tím není. Stačí se reálně podívat, kolik člověk potřebuje financí na bydlení, jídlo, ošaceni a zábavu. Chléb a hry, řekl by klasik.
Je smutné, že minimální mzda, aktuálně činí 17 837,- Kč. Záměrně uvádím čistou mzdu, protože za stržené pojištění si nikdo nic nekoupí. Hrubá mzda 20 800,- totiž vypadá mnohem lépe s tou dvojkou na začátku. Trochu „klamavá reklama“ ze strany státu, který minimální mzdu určuje.
Pak tu máme minimální důstojnou mzdu, kterou ukazují odborníci z různých oborů, zabývajících se lidskými potřebami. Ta aktuálně činí 45 865,- Kč hrubého, tedy před odečtením daně a pojištění.
Mezi minimalní mzdou a důstojnou minimalní mzdou je tedy propastný rozdíl, který obvykle dotuje stát různymi typy sociálních dávek, protože za minimální mzdu se přežít nedá. Pak ovšem není divu, když se práce nabízí za stejné mzdy a mnohdy ještě s nutností doprošování se sociálních davek na nepříliš vstřícných úřadech, málokomu by se chtělo měnit zaměstnání jen proto, aby odněkud odešel a jinam přišel.
Nikdo se nebude trmácet za stejným, půjde za lepším. Kdo nabídne lepší podmínky, nebude muset zbůhdarma fňukat, že nemá lidi na práci.
Když zaměstnavatelé mnohdy ani netuší, kolik peněz je třeba k důstojnému životu, co by zaměstnanci uvítali jako bonus a nezajímá je, jak se na pracovišti cítí, mají raději mlčet. Pokud mlčet nechtějí, mají se obrátit na stát a vládu, aby i jim zajistila podmínky k důstojnému zaměstnávání.
Zázrak v podobě zástupů zoufalců, stojících pokorně před vraty a žebrajících o práci, už dávno pominul. Nabídněte a dostanete.
Zdroj:
https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-benefity-pro-zamestnance-2025-40501671
https://www.kurzy.cz/mzda/minimalni-mzda-2025/
https://www.irozhlas.cz/komentare/minimalni-dustojna-mzda-dava-zpetnou-vazbu-nizke-prijmove-realite-v-cesku_2504290629_dci
https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/T%C5%99%C3%ADda_d%C4%9Blnick%C3%A1
