Článek
Ukazuje se trend „levného bydlení“ na venkově. Vlastní bydlení v podobě domku k rekonstrukci se jeví jako ideální řešení v době, kdy byty ve větších městech jsou téměř nedostupné, je jich málo a jsou drahé. Pozemky i vlastní stavby také. To, že je něco v tuhle chvíli dostupné, neznamená, že je to úsporné a ideální.
Děti budou moci běhat po zahradě, a když tam bude ještě bazén, bude to idylka.
Jste li dobrodruh, otrlý pracant, kutil, zahradník, dřevorubec a jen tak něco vás nerozhodí, jako například, když ráno nenastartujete, do práce neodjedete, leda taxíkem, směle do toho. Máte šanci.
Také prověřte sami sebe, jestli jste dostatečným introvertem, pro případ, že s vámi na vsi nepromluví ani dveře od sousedova chlíva, nedostanete se za zábavou do města a v domácnosti s vámi nebude mluvit ani ten pes, kterého si jistě k té zahradě pořídíte.
Vesnice, ta tradiční, se s vámi mazlit nebude. Ne že by vám chtěl někdo ubližovat a že by vyhrožování vidlemi bylo na denním pořádku, to vůbec. Naopak, lidé jsou zvědaví a budou zvědaví i na vás. Vaše přijetí mezi sousedy je jen na vás. Pokud se k lidem budete chovat vstřícně a přátelsky, budou se tak chovat i oni.
Pokud spoléháte na přátele z města a těšíte se na veselé grilovačky, které uspořádáte právě pro ně a vaše manželka se těší, že za ní budou jezdit její kamarádky s dětičkami, budete zklamáni. Přijedou, jednou, dvakrát a zjistí, že je to nepohodlné, musí přijet autem, tedy řidič grilovanou kotletku pivem nezapije, cesta je zbytečně dlouhá a nikdo nemá času nazbyt. Kamarádky s dětmi taktéž neocení cestu autem, volné pobíhání dětí po zahradě je bude spíše děsit, protože co kdyby dítě upadlo, spadlo do bazénu, nebo něco snědlo. Třeba neumytou jahodu.
Tento scénář se s železnou pravidelností opakuje, každý pokus osídlit naší ves mladou rodinou s dětmi selhal. Rodinky zmizely, často dokonce každý zvlášť.
Děti ze zahrady rychle odrostou a ze zahrady se stane spíše nudný kus země, o který je třeba se starat. Bohužel, ale už dávno ve vsích, které nejsou zapomenuty státem i Bohem, není bezpečno na dětské hry mimo vlastní zahradu. Děti budete muset všude vozit. Zvlášť, pokud máte „městské spády“ a nebudete chtít, aby navštěvovaly venkovskou školu. Ne, že by na nich bylo něco špatného, za mně spíše naopak, ale pokud máte pocit, že pro své děti chcete „něco lepšího“, tedy například předstupeň gymnázia, k tomu angličtinu, hru na klavír a sport, nastartujete ráno auto a vystoupíte z něj vpodvečer. Tedy v mezičase budete v práci, zbytek času v autě. Doma vás čeká další směna, která bude obohacena o neustálé drobné opravy, péči o zahradu a mnohem, mnohem náročnější úklid, než v bytě.
Připravte se na to, že na vesnici je prakticky neustále nějaký hluk. Tráva se seká a dřevo se řeže neorganizovaně, na rozdíl od města, kde sekání trávy musíte strpět jen jednou za čas a dřevo se neřeže vůbec. Takřka neustále tu někdo něco kutí, výjimkou nejsou dokonce ani stoleté cirkulárky a samodomo vyrobené traktory, které způsobují opravdu děsivý hluk a někdy i smrad. Pokud se vyskytují na soukromém pozemku, nic moc s tím nenaděláte. V době zemědělských prací po ránu běžně uvíznete za traktorem, nebo kombajnem v koloně.
Pokud si vybranou vesnici dobře nezmapujete, můžete zjistit, že zvířata také způsobují hluk, někdy smrdí a jejich přirozené projevy jsou vám na obtíž. Už jsem dokonce zažila tvrdé spory mezi sousedy, z nichž jednomu se v jezírku usadily žáby v čase rozmnožování. Nevím, jestli jsou chráněné všechny druhy žab, nebo jen některé, ale žáby dělají pořádný kravál a zatímco jednoho to příjemně uspí, jiný může touto „romantikou“ trpět nevyspáním se všemi důsledky.
Předpokládáte rekonstrukci? Určitě ano. Musíte zvolit druh vytápění. Cenově zatím vyhrává uhlí, v patách za ním je dřevo. Se dřevem je práce. Strašná. Iluze, že si necháte přivézt pěkně nařezaná polínka, vás rychle přejde při pohledu na fakturu a buď se zařadíte mezi majitele a provozovatele motorových pil, několika seker a dáte se do díla, nebo, pěkně po venkovsku spláčete nad vejdělkem. Plyn zatím sice funguje, ale budete plakat nad vyúčtováním
Pokud kupujete dům k rekonstrukci s úmyslem pořídit fotovoltaiku, počítejte s tím, že se prodraží už sama rekonstrukce. Naši předkové při stavbách s něčím takovým nepočítali. Spoléháte na dotace? Dobře si prostudujte všechny možnosti, není to tak snadné a výhodné, jak to na první dobrou vypadá. Často musíte zrekonstruovat zároveň i to, na co se dotace nevztahuje. Proto u nás má fotovoltaiku jen podnikatel a starosta v jednom.
Pokud jste zvyklí na ruch velkoměsta, pulsující život, spousty lidí kolem sebe a máte to rádi, navíc doma nemáte ani „brufík“, protože přece máte za rohem non stop lékárnu, neradi děláte zásoby a preferujete spíše minimalismus, možná ten domeček na vsi není pro vás. Zapomenout cukr znamená většinou sednout do auta a jet několik kilometrů autem. Zvláště v těch menších a tedy, co se týče nemovitostí, levnějších obcích, obchůdky i večerky zanikly, nebo brzy zaniknou.
Náklady na dopravu mohou vyskočit tak, že se vám zatočí hlava. Buď ušetříte tak, že všichni budete jezdit jedním autem, což si rozmyslíte ihned poté, co děti nastoupí do školy. To znamená nákup druhého auta, k tomu další náklady na provoz a údržbu. Opravdu v širokém okolí v „našich“ vsích nevidím, neznám jedinou rodinu s dětmi, která by měla jen jedno auto. Nevěřte tomu, že až děti odrostou a budou schopné se dopravovat samostatně autobusem, nebo vlakem, jeden z vás se svého auta vzdá. To je něco, co se ještě nestalo. Co se občas stalo, bylo ponechání si staršího auta, jako záložního. Čím dál od místa bydliště pracujete, tím je vyšší pravděpodobnost, že se při poruše do zaměstnání nedostanete, nebo dostanete někdy po poledni se třemi přestupy.
Pak přijde na řadu dilema, kdo je důležitějším živitelem a kdo se má pro blaho celku upozadit. Většinou je to žena, bohužel, většinou totiž bere menší mzdu, bohužel. Městské ženy tyto oběti životu na vsi těžce nesou a jednoho dne spadne poslední kapka, naloží děti, věci, možná i vašeho psa a odstěhují se do pronájmu ve městě, kde vyčkají na rozvod a následné rozdělení majetku. Jeden dům je v tomto ohledu zřejmě vysloveně prokletý a momentálně prázdný čeká už na svou čtvrtou oběť v podobě mladé rodiny s dětmi.
Nechci nikoho strašit, ale život na vesnici není vhodný pro každého, zvláště s dětmi, jakmile vyrostou ze zahrady a budou se chtít rozhlédnout po světě. Pokud sami život na vesnici nemiluje, nemůžete ho předat ani vaším dětem a budou notně zpruzelé tím, kam jste je to odvlekli. Nevěřte ani, že budou nadšené z prvních vlastních ředkviček.
Možná si zkuste na pár let takový domek pronajmout, rozhodně to bude levnější a snazší se buď vrátit, nebo ten svůj vysněný domek koupit později s jistotou, že vám to dává smysl. Když totiž budete prodávat zrekonstruovaný domek s hypotékou, prodraží se to a investované peníze za rekonstrukci se vám s největší pravděpodobností nevrátí.
