Článek
Naše paní sousedka, dáma v letech, stále pohledná, pracovitá, velmi akční, typ hospodyně s obědem o třech chodech a naklizeným domem i zahrádkou, si postěžovala druhé sousedce, taktéž vdově, že ji jakýsi pán na dovolené v Chorvatsku poněkud nedovoleně okukoval.
„Chlapi, no jo, chtěli by jen to jedno“, konstatovala druhá sousedka.
„Kdepak to jedno, služku by chtěl, bídák jeden“.
V duchu jsem se tomu zasmála a pro sebe konstatovala, že paní sousedka je kromě jiného i chytrá paní. Všimla jsem si, že čas od času se tu ochomýtl nějaký ctitel s kyticí, ale žádná pohádka o lásce ve vyšším věku se nekonala.
Zřejmě je paní velmi bystrá a jen tak jí rohlíkem nikdo neopije. Osamělá rozhodně není, je to velmi společenská dáma, audiencí má nejméně tolik, co anglická královna, svého času. Také neodmítne drobnou pomoc, například převzít balíček. Sobecká není ani málo, ochotně se podělí o přebytky ze zahrádky.
Zřejmě žádný ctitel neprošel jejím sítem vyloučení „hledačů pokladu“ v podobě ideální hospodyně, pečovatelky a ošetřovatelky, či chůvy pro vnoučata.
Zřejmě se rychle poučila z příběhů svých kamarádek, které ovdověly relativně brzy, nebo je manžel opustil pro mladší. Nové vztahy nejen že nedopadly vůbec ideálně, ale všechny měly velký problém se této pijavice, ukryté zpočátku do podoby zamilovaného gentlemana, zbavit.
Jako přes kopírák. Sotva se zamilovaný pár sestěhoval, pán chtěl velet a vyžadoval obsluhu, jako baron. Nejmíň. Tatam byly kytice, výlety, divadlo, společné večeře. Tatam byl odpor k pivu a gaučingu. Jeden z pánů situaci ještě vylepšoval vikendy se čtyřmi vnoučaty. Svými, pochopitelně. Nu, to potěší, mít vikend co víkend na krku hladový, uřvaný, nevychovaný zájezd.
Největší problém byl tyto pány vypudit ze svého života a co pro ně rozhodně neplatilo, totiž že je pálilo dobré bydlo. To tedy nepálilo a bránili se zuby nehty. Naštěstí k sňatkům nedošlo, přistěhovavší se panové byli za pomoci rodiny zklamaných paní zase vystěhováni. V jednom případě se vystěhovala paní, na čas se nastěhovala k naší milé paní sousedce, než se mohla vrátit do svého bytu, který naštěstí jen pronajala.
Čas od času jsem také k pani sousedce zaskočila na kafíčko a samozřejmě nezbytný domácí koláč, takže jsem postupně vyslechla příběh tří dam, toužících po lásce a soužití v teple domova.
Pak že jen ženy jsou zlatokopky. Pánové tedy nešli po materiálnu, abych jim zase nekřivdila, ti šli po jiných pokladech na stará kolena. Zjevně tedy narazili. Zdá se, že ani poklady v podobě teplých večeří, obskakování pána tvorstva, či vnoučat, se nedávají jen tak zadarmo.
Ty ženy jsou přitom generace žen, které zvládly všechno. Mateřskou 6 měsíců, v lepším případě rok a hybaj do práce a dítko do jeslí. K tomu domácnost, ovšem se štěstím jediným pomocníkem byla pračka. Dítě v té době mnohdy ještě bylo v plenkách, které se musely prát a někdy i žehlit. Muži se na péči o domácnost obvykle nepodíleli a když, tak možná tajně, aby si nezadali.
Žádné hotovky k ruce, takže to znamenalo spoustu času, strávených u sporáku. Žádné fritézy, žádné mikrovlnky ku pomoci. Nic, co by pomohlo, jen základní suroviny, které nebylo jednoduché v prázdných obchodech obstarat.
Všechno vydržely, všechno zvládly, ve jménu rodiny a dětí. Zároveň jim to ale zřejmě dodalo dost sebevědomí na to, aby se nezaprodaly zadarmo. Pochopily, že koule na noze není totéž, co partnerský vztah, natož láska a nemilosrdně se odstřihly od zátěže, která je topila.
Nejsou ani osamocené, mají své kamarádky i rodiny, zjistily, že starat se sama o sebe, je stejně cenné, jako starat se o druhé. Jsou, jak tvrdí, dokonce méně osamělé, než ve vztahu, kde zastupovaly výkonný domácí spotřebič.
