Článek
Samozřejmě jsme naplánovali pro pejska kastraci, aby se nenarodila další nechtěná štěňátka. Bohužel je příliš mnoho opuštěných, nebo dokonce týraných pejsků.
Týnka vykastrovaná nebyla, přece jen, i když je to rutinní zákrok, pořád je to velká břišní operace a není bez rizika. Zřejmě to byla jen nešťastná shoda okolností, ale ve vhodném čase pro kastraci několik známých přišlo o fenku při tomto zákroku. Vzdala jsem to, moc jsem se o ní bála.
Dařilo se nám to uhlídat, ale mladičký Jasper se projevil dřív, než jsme kastraci stihli. Bohužel jsme si toho všimli, až když Týně začalo růst bříško. Začali jsme se chystat na porod.
Narodila se tři rozkošná štěňátka. Každé jiné, jak už to u takových psích mixů bývá. Béžový pejsek, černě žíhaná fenka s bílými tlapkami a hnědě žíhaná fenka, pruhovaná, jako tygr. Když se z košíku ozval hlasitý pískot, brzy bylo jasné, kdo to je. Uřvaná Uršula. Chlapeček vypadal, jako malý lvíček, je to Simba. Tygra je ta tygrovaná holka.
Bylo to fajn. Porod proběhl dobře, fenka i mimina prospívala. Sotva to začalo lézt, už to vypadávalo z košíku. Neustále jsme běhali a „uklízeli“ chlupaté kuličky. Manžel se dal do stavby ohrádky.
Udělal ji pěknou, velkou a vysokou. Dali jsme tam matrací a savé podložky, aby psí děťátka byla v čistu a suchu. Do ohrádky jsme je přemístili, když začínala chodit a už dobře viděla.
Druhý den opička Uršula vylezla. Další den už byli venku všichni tři. Ohrádku naopak využívala mamina, aby se schovala před hordou. Prý udělala dost, teď je řada na nás. Začali jsme přikrmovat, uklízet loužičky a sbírat bobečky.
Naplno se projevil temperament něčeho, co jsme pracovně nazvali triple teriér. Po mamince bišon a york, po tatínkovi boston a Jack Russell.
Nastal čas, nechali jsme štěňátka naočkovat, odčervit i čip řádně dostala a začali jsme jim hledat nový domov. Bohužel všichni známí okolo už byli obšťastněni různými kříženečky, většinou z útulku.
Dala jsem tedy inzerát a požadovala alespoň symbolický peníz, aby si budoucí majitel uvědomil, že pes není „zadarmo“. Uffff, strašná zkušenost. Dopisujete si s někým dva dny, pak tedy chcete, aby se dotyčný vyjádřil, kdy si pro štěně přijede a…ticho po pěšině.
Konečně, první vážný zájemce. Zatelefonoval, přijel, zaplatil a odvezl si štěně. Týna na mně divně koukala, kde má dítě. Druhý den se pán ozval, že štěně je nemocné a zvrací krev. To je vážný stav, ostatní jsou zdraví, nejspíš otrava. Zalarmuji kliniku, že přijedeme s nemocným štěnětem a jedem 50 km pro něj. Peníze k vrácení samozřejmě nachystané, nebude čas se přetahovat. Pán vrací štěně, už na první pohled zcela zdravé. Bohudíky. Dávám mu peníze a ještě mu vypadám, že takhle lže. Sbalím štěně do náručí a odjíždíme. Cestou volám na kliniku a omlouvám se. Jsou chápaví. No, aby taky ne, znají nás, tak jim asi dojde, že získali dalšího klienta. Vlastně tři.
Po téhle zkušenosti jsme se rozhodli si celou rodinku nechat. Za nic nedopustíme, aby dětičky našich milovaných pejsků skončily v útulku.
Pravda, dům vypadá jako výcvikový objekt zásahové jednotky a archeologické naleziště v jednom, všude se válí žvýkací kosti, ty piraně rozkoušou všechno, co jim přijde pod zoubky, dokonce i kus omítky vykousaly ze zdi.
Trochu drsný trest za naši neopatrnost, ale hlavně, že ty mrňavý potvory jsou šťastný.
