Článek
Takovou starost o mě projevil soused. Prý to tu nemáme hezké. Prý se ty pampelišky musí důkladně vyrýt, aby znovu nenarostly. Pravda, zahrada je dřina a otrava, pokud člověk nemá shůry přidělenu vášeň pro pěstování rajčat, mrkví, okurek a brambor. Nebylo mi shůry dáno.
Jeden čas jsem si říkala, že všechno vydláždím, kytky budou hezky ukázněně růst v truhlíku, nejvýš kousek trávníku nechám, ten se občas přejede sekačkou.
Nějak se mi to vymklo, na péči o zahradu nezbyl čas, ani síla a v mezičase se nám sem nastěhovali ježci, s oblibou děsící naše psiska po nocích. Když se prodírají keři, zní to, jako by tudy procházel alespoň medvěd, také tak funí a dupou.
Pampelišky mám pro morčata. Všude okolo zahrady jsou jen plochy, opižlané křovinořezy a sekačkami - traktůrky. V létě, když chvíli nezaprší, je to poušť. Také tu jsou pole. Chemizovaná vším možným, tam není radno chodit na plevel. Bába kořenářka by zaplakala. Všechny ty řebříčky, jitrocele, pampelišky a mnoho dalších bylinek je uschlých na troud. Kvetoucí rostliny nemají šanci vykvést. Užitečný hmyz nemá rosu, aby se napil.
Trocha přirozené vlhkosti na zahradě pod keřem je hřích a z člověka se stává vyděděnec. Jistě, sousede, vletíme tam s motorovkou a křovinořezem a za dva dny je hotovo, mrtvý, ale úhledný kus země, dle vašeho vkusu je na světě.
Kam půjdou ti „naši“ ježci? Zřejmě půjdou přes rušnou silnici někam do polí, kde cestou skončí pod koly aut. Kam odletí motýli, kteří mají tak rádi ten ohyzdně rozrostlý motýlí keř? Všechny ty včelky samotářky, které bzučí v kvetoucím psím vínu se podějí kam?
Co bude s těmi našimi ropuškami, které občas zahlédneme a sledujeme, jak rostou? Občas se ukážou i ty dospělé, majestátní ropuchy, které trochu děsí. Co bude s mými oblíbenými ještěrkami, které se vyhřívají na poněkud zarostlé skalce a čekají, až půjdu kropit, aby se napily? Mají tu pítko, ale nejraději pijí kapičky vody na rostlinách.
Co bude se všemi těmi vrabčáky a sýkorkami v keřích? Ti by si zřejmě poradili, ale jejich vyzpěvováni by chybělo mně.
Na pěkný trs kopřiv se semínky, tak akorát ke sběru tady v okolí, také jen tak nenarazím, tak je nechávám růst v rohu zahrady. Sušená semínka kopřiv jsou dobrá i pro mě a pro koně také.
Ne, nechci se hádat s lidmi, natož se sousedy, přiznávám, že zahrada nebyla původně ani zamýšlena jako přírodní, jen se nějak vymkla z lidských rukou sama a začala žít svým životem. Teď je mi líto ten život jen tak zničit.
