Článek
Když jsem četla asi miliontý článek o klimatické úzkosti, psychických potížích, které pronásledují lidi napříč generacemi, extrémním suchu a teplu (až mi z toho chcíply na hnilobu a zimu kaktusy), napadlo mě, že je nejvyšší čas toto úsloví oprášit.
Jistě, něco nás ohrožuje neustále. Domácí mazlíčci, drzá mládež, drzí důchodci, klimatická krize, mikroplasty, úředníci a jejich byrokracie, politici a jejich hloupost, jaderná energie, spalovací motory, dluhy, nedostatek peněz a spousta dalších věcí a záležitostí.
Někde nastala chyba v programu. Bohužel mnoho strachu se na nás valí ve věcech, které nemůžeme ovlivnit, můžeme jen čekat, jak to dopadne. Uvědomíme si, že za nás rozhodují jiní a z toho pramení úzkostný pocit, že nemáme své věci ve svých rukou.
Je to však skutečnost? Obvykle si nedávám žádná předsevzetí a už vůbec ne ta do nového roku. Nechávám věci plynout. Tentokrát jsem si jedno předsevzetí dala. Nebudu podléhat mnohdy uměle vyvolávaným strachům z cizích záležitostí.
Proč cizích? Jsou přece věci a děje, které se týkají nás všech. Nu, jak se to vezme, protože čas více, než často odhalí, že za tím není až tak úplně ušlechtilá myšlenka na záchranu lidstva, či planety, ale něčí ekonomický zájem. Také se často ukáže, ze ten přelomový objev není až takovým ideálem, jak se předpokládalo a jeho ušlechtilý přínos nepřevyšuje jeho nevýhody, nebo dokonce škodlivost.
Mnoho lidí však k němu ve strachu a úzkosti vzhlíželo jako ke spáse, pomáhalo ho svými sebezáchovnými výkřiky a obdivem prosazovat a propagovat. O to větší propad poté nastal, když se ukázalo, že to není žádný pozitivní krok ke spáse, ale mnohdy téměř ke zkáze.
Každá politika, natož ideologie pak nutně směřuje k jedinému, k přeskupení politických a především ekonomických elit. Že to není „za čistší planetu“, ale za „dost bylo naftových králů, předejme moc solárním baronům“.
Poté zjistíme, že nejlepší bude vykácet lesy a z luk vyhnat pasoucí se zvířata, ať už divoká, nebo domácí a pojďme se kochat soláry, nebo větrnými elektrárnami. Co na tom, že takto získaná elektřina se stane takřka nedostupnou, že její ceny likvidují ekonomiku.
Na začátku stál strach ze zničení planety, uměle vsugerovaný obzvláště mladým lidem, plným ideálů o tom, že zachrání svět. Ve skutečnosti jen někdo zneužil přirozené touhy zlepšit náš svět k tomu, aby se, hezky česky řečeno, napakoval.
Stejným způsobem jsou zneužívány války a ozbrojené spory kdekoliv na planetě. Někdo se na nich napakuje a není v jeho zájmu, aby válka skončila příliš brzy, protože správná strana musí přece vyhrát. Jenomže i na té správné straně umírají lidé, kteří válku nechtěli a nezavinili. Když se válka konečně chýlí ke konci, na startovní čáře už stojí dravci, kteří se chystají obohatit na obnově zdevastované země. Země, kde lidé přišli o své blízké, o své domovy a majetky, o práci a o svůj obyčejný život.
Nenechám se už strašit, byť sama realita sama o sobě mnohdy strašidelná je, ale nechci, aby někdo takovým způsobem zneužíval můj strach. Udělám to, co udělat a ovlivnit mohu. Počkám si, než uznám, že něco je skutečně přínosné, nebo je to jen další způsob, jak manipulovat s lidmi, aby lépe přijali každý nesmysl, který elity předloží.
