Článek
Zároveň nemáte protekci v podobě někoho známého, případně nejste sami tou známou osobností a zaplatit, nikoliv uplatit, se to nedá.
Můžete si ze svého samozřejmě zaplatit nějaké kursy sebevzdělávání. Nebude to ovšem k ničemu, když vás pevná lajna odpůrců, pevně semknutá k sobě, nepustí ani o krůček dopředu.
Pokud k tomu všemu ještě „nedržíte lajnu“, používáte vlastní mozek a dovolujete si mít názor, jste vyobcován kamsi na okraj bubliny a odtud se za okraj odkud už není návratu, zařadíte velice snadno.
Nepřijde to z ničeho nic. Jen si všimnete jisté agresivity, když se dopustíte byť jen malých chyb. To, co se dřív řešilo malým upozorněním a opravou, se najednou řeší až příliš, přichází „trest“ v podobě jakéhosi upozadění vaší práce, aby v mezičase někdo s patřičnou protekcí uchvátil váš projekt a zpracoval si ho po svém. Co na tom, že váš projekt byl stejně dobrý, jen se věcí zaobíral z jiného úhlu a výsledek by byl stejně dobrý. Co na tom, že jste to byl vy, kdo měl to podstatné, tedy nápad.
Potom přijde ignorance, kdy už se nikdo ani nenamáhá vaši práci objektivně posoudit, možná ji ani pořádně neprostuduje, prostě to „někam - kamkoliv“ odloží a odškrtne si „splněno“.
Že by vaše práce mohla zajímat někoho jiného, například zákazníky, nebo klienty, na to se nehraje. Tady by se možná ředitelé, či majitelé firem divili. Nu, někdy by možná pomohlo podívat se směrem dolů, místo hledění k nedosažitelným oblakům, kolik toho z důvodu osobní nevraživosti, či chybného posouzení zájmu klientů a zákazníků uniká.
Nedivím se mladým lidem, kteří tohle nehodlají tolerovat donekonečna. Jednoduše si sbalí raneček a jdou o dům dál. Někde stále ještě přetrvává program „dej blbci funkci a on se ti odmění“.
Obvykle se odmění tím, že vyštve nejlepší lidi, jako možnou konkurenci a způsobí škody firmě, protože zákazníci na nějaké firemní půtky, či osobní zhrzenosti nejsou zvědaví. Zajímá je výsledek a na inovace v podobě něčeho, co připomíná ovesnou kaši bez chuti a bez zápachu, ať už doslovně, nebo přeneseně, nejsou zvědaví.
Nepůjdou se podívat na film, který „moderním a progresivním způsobem“ omílá stokrát použité téma, stejně tak po desáté nepřečtou článek téhož autora na stejné téma, protože už nudí, nekoupí si rádoby moderní designový nábytek, který do ničeho nezapadá a k ničemu se nehodí, nezajdou si na jídlo, které je rádoby inovativní, ale ve skutečnosti je to jednoduše „blivajz“.
Na chvíli tomu možná pomůže dobrá reklama, ale výsledek bude takový, že čím víc lidí se napálí, tím víc lidí bude naštvaných a s pocitem, že daná firma zájmy zákazníků ignoruje. Na oplátku takovou firmu začnou ignorovat zákazníci.
Samozřejmě se ve firmě vždy najdou takoví, kteří se budou divit a žasnout, pokusí se napravovat škody, ale nikdy se nepodívají tam, kam by se podívat měli, tedy na to, jak se zachází s projekty, nebo nápady ve vztahu k zaměstnancům.
Jste li v pozici, že se jedná o pouhý koníček, kdy vám nikdo nic nezaplatí, dříve, nebo později odejdete. Samozřejmě své zkušenosti pak pošlete dál a potom je otázkou, jestli majitel areálu a provozovatel dokáže svůj zábavní či sportovní byznys udržet v chodu, nebo nakonec odejdou i ti, kteří takový stav zapříčinili svým povýšeneckým chováním. Zvlášť v situaci, kdy platí všichni stejně.
Viděla a zažila jsem obojí. Sama jsem dost otrlá na to, aby mi to bylo jedno, ale mnoho lidí takovou situaci nese skutečně těžce. Umí svou práci, nebo je baví jejich koníček, ale neunesou napjaté a nevhodné vztahy v takovém toxickém prostoru.
Zřejmě pomalu ale jistě, s generační obměnou nastupuje stav, kdy zákazník takové počínání trestá. Chce něco jiného a nenechá se „opít rohlíkem“, nevezme to, co mu někdo vnucuje, vezme to, co chce.
Chce to včas a dřív, než si všimne konkurence, si všimnout, co chce zákazník a zaměstnanci, kteří to ignorují, jsou v kole navíc.
