Článek
Stručně připomenu, že máme poválečnou generaci boomers, my s manželem jsme oba X, zmíněné v nadpisu, dále máme generaci Y, neboli mileniály a generaci Z.
Ne, nehodlám se tím zabývat na odborné úrovni, to je úkol pro sociology, marketéry, možná i učitele. Odborných studií i článků na toto téma je víc, než dost.
Jen mě při čtení těch článků napadlo, jestli se z nich náhodou nedozvídám, jak vlastně žiju. Něco vám to pripominá? No ano, přiznávám, že jsem si trochu poupravila hlášku z „Básníků“, kdy se maminka svěřuje, „teprve z těch seriálu vím, jak vlastně žiju“.
Napadlo mě, že si udělám takový malý průzkum- pokus na vlastní rodině. Porodila jsem totiž dva Y a jedno Z.
Samozřejmě, co se týče technologií, tak odpovídá, vývoj je dán a kupředu šel tryskem, od prvního oslnění černobílou obrazovkou, po internet v kapse.
Sedí ovšem i ostatní charakteristiky?
Nehodlám nikoho unavovat rodinnou historií, jen si tak v hlavě porovnávám teorii s praxí na malém vzorku. Kupodivu, překvapilo mě to, ale ano, i mezi prvními dvěma a třetím potomkem je patrný popisovaný rozdíl, sedí i postoje a charakteristiky rodičů a naše.
Jak se to stalo, že se někomu podařilo až tak proniknout do duší generací? Jsou jejich postoje opravdu tak rozdílné, že kvůli nim musí dojít ke střetu generací? Nehraje tu na nás někdo „pěknou levou“?
Momentálně jsou terčem takřka frontálního útoku senioři. Tedy převážně tzv. boomers. Tito lidé za svého produktivního života vytvořili nemalé hodnoty, na které mohly další generace navázat.
V naší rodině nikdo nezpochybňuje právo dožít v klidu do konce svých dní.
Nepereme se a nenadáváme si kvůli politice, už proto, že žádný politik nestojí za to, aby si kvůli němu člověk zničil rodinu a také proto, že demokracie je svatá a právo volby nedotknutelné. Nehádáme se, diskutujeme. O politice, stejně, jako o jiných zásadních tématech dnešní doby. Každý musí tu svou pravdu obhájit. Když ji rozebereme dopodrobna, často zjistíme, že jsme takřka ve shodě.
Zřejmě to chce kulatý stůl a pohled z očí do očí. Snadno se škatulkuje, uráží a nadává v anonymitě internetové diskuse. Mám totiž jednu výhodu generace X. Když člověk chtěl někomu něco sdělit, musel umět mluvit. To chce umět mimo jiné i vnímat toho druhého, jeho postoje a emoce. Nelze vychrlit svou pravdu, několik nadávek a zmizet. Rozeštvat lidi nebylo tak snadné, jako dnes.
Bylo by dobré naučit se mluvit spolu, ne o sobě. Je s podivem, jak se ten údajný střet generací vždy někomu hodí. Někdy je to pro někoho výhodné ekonomicky, jindy politicky.
Pěkně si připravíme nenávistnou kampaň, on se na ní jistě bude chtít přiživit někdo další a jakmile přijde vhodný čas, danou skupinu „zařízneme“. Momentálně jsou obětí senioři. Ne, nejde o to, jestli senioři smrdí, překážejí, je jich moc…ale o to, že po takové cílené kampaní budou snadnou kořistí k oškubání.
Příště se může stát cílem jiná generace. Například mladí, kteří nechtějí jen pracovat, ale také žít, věnovat se své rodině a svým zálibám.
Ještě jeden postřeh na závěr. V naší zemi je generace X ta, která se za „socíku“ naučila číst mezi řádky. Zjednodušeně, fungovalo to takto: „píše se o psích hovínkách v parku, zdražej máslo“. Někdy zkuste číst mezi řádky, možná se dozvíte spoustu překvapivých věcí.
